13 C 25/2024-92 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby soud změnil rozsudek Okresního soudu , adresa, - západ ze dne , datum, , č.j. , právnická osoba, 197/2021 - 203, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , tak, že se výživné stanovené žalobci těmito rozsudky počínaje dnem , datum, zrušuje, když od vydání označených soudních rozhodnutí došlo k takové změně poměrů, v jejichž důsledku není žalobce objektivně schopen hradit výživné ve stanovené výši. K tomu žalobce blíže uvedl, že soudy při stanovení vyživovací povinnosti vycházely ze zjištění, že majetek žalobce, jak movitý, tak nemovitý, dosahuje hodnoty stovek miliónů korun, přičemž i zůstatky na účtech žalobce jsou v řádech milionů korun; soudy se ovšem vůbec nezabývaly nutnými výdaji žalobce. Pro účely stanovení výživného jsou však dle názoru žalobce relevantní reálné, tj. disponibilní a likvidní příjmy. Takové příjmy žalobce, sestávající z jeho příjmů osoby samostatně výdělečně činné plynoucích z obhospodařování zděděného restituovaného majetku a dále ze zaměstnaneckého poměru, přitom dosahují výše , částka, hrubého ročně, tedy , částka, hrubého měsíčně, což činí cca , částka, čistého měsíčně. Tedy jen a pouze zmíněná částka reálných příjmů žalobce je určující pro stanovení výživného. To ovšem soudy při stanovení povinnosti žalobce platit žalované výživné nezohlednily; v důsledku je tak žalobce nucen k plnění vyživovací povinnosti na úkor správy majetku žalobce, resp. žalobce musí majetek postupně rozprodávat. To má pak za následek zmenšování množiny/rozsahu majetku žalobce, jehož obhospodařováním tento získává příjmy, což vede k postupnému snižování žalobcových disponibilních příjmů, jeho životní úroveň nevyjímaje. Oproti tomu žalovaná aktuálně pracuje na pozici osobního bankéře a v posledních měsících pobírala čistou měsíční mzdu okolo , částka, . Měsíční příjem žalované tak plně postačuje na krytí jejích běžných potřeb, tvorbu úspor i hrazení jiných volnočasových aktivit. Žalovaná nad rámec uvedeného příjmu měsíčně disponuje s částkou , částka, představující výživné manželky a nezletilých dcer. Nelze tedy dojít k jinému závěru, než že je v současné době životní úroveň žalobce a žalované stejná, ne-li v případě žalované dokonce vyšší. Nad rámec uvedeného žalobce dále uvedl, že pokud se dříve na výlohách domácnosti podílel vyšší částkou, pak to bylo dáno tím, že polovinu z těchto prostředků hradila matka žalobce, která ovšem zemřela. Pokud jde o majetek žalobce, tj. zmíněné zděděné restituované majetky zahrnující i lesy a rybníky, pak k tomu žalobce namítal, že aktuální náklady na správu majetku podstatným způsobem snižují nejen hodnotu majetku žalobce, ale i jeho aktuální životní úroveň. V této souvislosti žalobce poukazuje na plánovanou rekonstrukci lihovaru, kdy jde dle jeho tvrzení o nutný a zcela nezbytný náklad na zachování majetku, ze kterého pocházejí jeho příjmy žalobce. Plánované náklady na tuto rekonstrukci se přitom od období vydání výše označených soudních rozhodnutí navýšily z částky , částka, na částku , částka, včetně DPH, přičemž budou dále narůstat, a to i vzhledem k obecnému trendu a růstu cen materiálů, prací a služeb napříč všemi obory. Dále žalobce poukazuje na skutečnost, že lesy v České republice již několikátý rok po sobě postihuje kůrovcová kalamita. V jejím důsledku je žalobce povinen stromy napadené kůrovcem vytěžit (jedná se o jeho zákonnou povinnost). Taková nucená těžba v podstatě nekvalitního dřeva přináší nízkou prodejní cenu, když i při započtení účelově vázaných dotací na obnovu lesa, výtěžek z prodeje dřeva v podstatě ani nepokrývá náklady na údržbu lesních porostů. Tyto kalamity (tedy zejména lesy poničené kůrovcem, kdy žalobce zde musel vysadit nové stromy, z nichž některé ovšem nelze těžit) současně rapidně snižují příjmy žalobce z vytěženého dřeva i v budoucích 20 až 30 letech téměř k nule. S uvedeným pak dle tvrzení žalobce úzce souvisí i zůstatky na jeho bankovních účtech. Tyto totiž nijak nezvyšují příjmy žalobce, ale představují nutnou minimální rezervu pro udržení majetku žalobce v provozuschopném stavu, a dále fakticky umožňují čerpání zemědělských a lesních dotací, když poskytnutí dotací je vždy vázáno na vynaložení finančních prostředků i ze strany žalobce, a to vždy minimálně ve výši požadované dotace. Nadto dle žalobce soudy v původním řízení špatně posoudily povahu příjmů žalobce, když část příjmů kvalifikovaly jako příjmy z dividend společnosti, přestože se jednalo o příjmy z nájmu. Soudy se pak v původním řízení dle názoru žalobce nevypořádaly s námitkou, že v důsledku , podezřelý výraz, stavu žalobce, který trpí dystrofií FSHD (tj. , podezřelý výraz, s progredující degenerací svalstva, zhoršující se s věkem), lze důvodně předpokládat, že , podezřelý výraz, stav žalobce se bude v budoucnu rapidně zhoršovat, což si v důsledku vyžádá výdaje nejen na péči odbornou (rehabilitace, lékař), ale i péči od jiných (úklid, nákupy, chod domácnosti). Konečně soudy v původním řízení nesprávně posoudily též námitku rozporu s dobrými mravy, pokud ji vztáhly pouze k nároku na výživné rozvedené manželky; žalobce proto v tomto řízení opakovaně dokládá incidenty, ke kterým mezi manžely v minulosti docházelo, z nichž je zřejmé, že žalobce musel opakovaně čelil agresivním výpadům (urážkám, zesměšňování, naschválům, křiku, apod.) ze strany žalované, která zároveň proti žalovanému cíleně naváděla i jejich nezletilé dcery.2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žádný důvod ke zrušení výživného neshledává, přičemž poukázala na to, že žalobce sice v žalobě tvrdí, že jeho majetkové poměry se od vydání shora označených rozhodnutí obecných soudů podstatně změnily, v žalobě nicméně používá argumenty a údaje, které používal jako procesní obranu v řízení o výživném manželky a v ústavní stížnosti, i v řízení o úpravě poměrů ke společným dětem. Žalobce přitom zcela nesprávně interpretuje judikaturu zejména Ústavního soudu, z níž chybně dovozuje, že pro rozhodnutí o stanovení výživného manžela je rozhodující toliko reálný, tj. disponibilní příjem, aniž by byly zohledněny celkové poměry (majetkové a osobní) obou manželů. Žalovaná nadto považuje žalobcova tvrzení ohledně jeho finanční situace s ohledem na rozsah jeho majetku za účelová, přičemž se plně ztotožňuje se závěrem Okresního soudu , adresa, - západ vyjádřeným v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , právnická osoba, 197/2021 - 203, tedy že žalobce na rozdíl od žalované vlastní majetek v řádech milionů Kč, úspory též v řádech milionů Kč, pořizuje si drahé automobily a elektrokolo a má vícero příjmů. V tomto ohledu nedošlo dle názoru žalované k žádným změnám, když žádné zásadní změny žalobce neprokázal. Žalobce dále podle žalované neprokázal ani tvrzení, že jeho měsíční čistý příjem činí cca , částka, , když do měsíčního příjmu je nutné pro účely určení výživného zahrnout i odpisy na nemovitý majetek a hmotný majetek, což však žalobce neučinil. Pokud žalobce naopak poukazoval na výši aktuálních příjmů žalované, pak tato namítala, že žalobce zcela pominul výdaje žalované včetně skutečnosti, že žalovaná sama pečuje o tři společné dcery účastníků řízení. Konkrétně k tvrzené změně poměrů spočívající v údajné kůrovcové kalamitě a s tím souvisejícím tvrzeném ztrátovém potenciálu hospodaření v oboru lesnictví, pak žalovaná namítala, že žalobce nijak konkrétně netvrdí, jaké jsou jeho současné příjmy z obhospodařování lesů a jak vysoké jsou jeho výdaje na jejich správu a udržení. Pokud žalobce argumentoval nutnou rekonstrukcí provozních cca 200 let starých budov lihovaru a stavebních částí rybníků, namítala žalovaná, že dokumenty předložené žalobcem jako důkaz o havarijním stavu objektu lihovaru s nutností rozsáhlých oprav považuje za účelové. K tomu blíže uvedla, že v létě 2020 byla s nejstarší dcerou Simonou pozvaná do lihovaru, kde je , tituly před jménem, Šitner (spolumajitel a jednatel společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jež má areál lihovaru žalobce v nájmu) provedl celým objektem za účelem jeho kontroly. Závěr , tituly před jménem, Šitnera v létě 2020 byl, že celý objekt je ve velmi dobrém stavu, jelikož žalobce se o něj výborně stará; společnost tak mohla investovat do zařízení, které žalované bylo ukázáno, i do stavby nové haly. K žalobním tvrzením stran , podezřelý výraz, stavu žalobce pak žalovaná poukázala na to, že žalobce nijak neprokazuje časový horizont předpokládané progrese , podezřelý výraz, či snad výši očekávaných nákladů. V této souvislosti je dle žalované třeba zohlednit i skutečnost, že povinnost žalobce platit na výživu žalované částku , částka, měsíčně není stavem doživotním, ale tato povinnost bude trvat do právní moci rozsudku o rozvodu manželství žalobce a žalované. Konečně ani žalobcem tvrzené chování žalované nemůže být, s ohledem na jeho intenzitu, důvodem pro zpochybnění výživného pro rozpor s dobrými mravy. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.3. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjis