5 C 92/2024-37 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Na základě této žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši , částka, nejpozději do , datum, vrátit. , adresa, 730 Kč pak představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou se žalovaný zavázal platit z dlužné částky pro případ svého prodlení.2. Žalovaný k tomu uvedl, že předmětnou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nedostatečně posoudila jeho schopnost úvěr splácet a dále smlouva obsahovala nemravně vysoký úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný současně žalobkyni již zaplatil částku , částka, , tedy jistinu úvěru splatil, tudíž se nemůže jednat ani o bezdůvodné obohacení na jeho straně.3. Soud v rámci dokazování zjistil následující skutkový stav.4. Účastníci učinili nesporným, že spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , a dále skutečnost, že žalovaný čerpal od žalobkyně úvěr ve výši , částka, .5. Žalovaný se od roku 2014 do roku 2019 nacházel v insolvenci (výpis z IR).6. Žalovaný splatil na předmětný úvěr po dobu jeho trvání částku v celkové výši , částka, (výpis plateb).7. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud v rámci dokazování zjistil, že žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru. O tom svědčí také skutečnost, že žalovaný byl tou dobou v insolvenci, což žalobkyně mohla zjistit nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Na základě tohoto by posléze měla přistoupit k neposkytnutí úvěru, a to zvláště v situaci, kdy roční úroková sazba poskytovaného úvěru činila 480 %. Vzhledem k tomuto je nutné považovat předmětnou smlouvu za absolutně neplatnou. Poskytnutá jistina ve výši , částka, tak mohla na straně žalovaného představovat pouze bezdůvodné obohacení. Žalovanému se však v rámci řízení podařilo prokázat, že žalobkyni za celou dobu existence úvěru zaplatil částku celkem , částka, , tedy dvakrát více, než kolik činila jistina úvěru. Žalobkyně tak nemá nárok ani na vydání tohoto bezdůvodného obohacení, když žalovaný toto již fakticky učinil. Z těchto důvodů nemohl soud návrhu žalobkyně vyhovět.13. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a přiznal jejich náhradu žalovanému, neboť byl v řízení zcela úspěšný. Náklady žalovaného sestávají z:− odměny za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor a vyjádření vevěci samé, účast na jednání), každý ve výši , částka, (§ 11 odst. 1, § 8 odst. 4 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.),− paušální náhrady nákladů za tyto úkony, každý ve výši , částka, (§ 13 odst. 4 vyhlášky č.177/1996 Sb.),− náhrady za promeškaný čas sestávající z 18 započatých půlhodin [cesta sídlo zástupkyně– sídlo soudu a zpět], každá ve výši , částka, (§ 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb.),− náhrady cestovních výdajů za celkem , hodnota, km (cesta sídlo zástupkyně – sídlo soudu azpět) při průměrné spotřebě dle TP ve výši 7,07 l/100 km (§ 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce), ceně 95oktanového benzinu , částka, /l (§ 4 vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a základní náhrady ve výši , částka, za 1 km jízdy osobního silničního motorového vozidla [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.], tedy celkem z , částka, (§ 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).