10 C 60/2025-84 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou Obvodnímu soudu pro , adresa, dne , datum, , postoupenou soudu zdejšímu na základě usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, zapůjčil žalovanému částku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do , datum, , což však neučinil. Bezva pro tu žalovaného k zaplacení, avšak ten na výzvu nereagoval.2. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl žalovanému jmenován opatrovník, neboť se žalovanému nepodařilo doručit soudní písemnost na známou adresu v cizině. Opatrovník žalovaného ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává v celém rozsahu. Dle žalovaného žalobce nedoložil, že částka ve výši , částka, byla žalovanému skutečně předána, když ze znění ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vyplývá, že zápůjčka je svou povahou smlouvou reálnou, tedy ke vzniku smlouvy nepostačuje pouhý konsenzus, ale vyžaduje se též reálné přenechání věci. Přitom ze smlouvy, předložené žalobcem, pouze vyplývá, že k předání předmětné částky mělo dojít v hotovosti. Žalobce však neuvádí, jak konkrétně mělo k předání hotovosti dojít. Nebylo tak doloženo nic, co by dosvědčovalo, že žalovaný předmětnou částku skutečně obdržel. Žalobce tedy neprokázal samotný vznik předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný dále poukázal na nesrovnalosti mezi žalobcem doloženou smlouvou a žalobním petitem, když z článku II. odst. 2 doložené smlouvy vyplývá, že si strany sjednávají úrok z prodlení ve výši 0,5 % za každý den prodlení a žalobce v žalobním návrhu požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Sjednaný úrok ve výši 0,5 % denně je v jednoznačném rozporu s dobrými mravy a v hrubém nepoměru mezi vzájemnými povinnostmi stran. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.3. Na základě níže uvedených listin soud učinil následující skutková zjištění.4. Ze smlouvy o zápůjčce peněz ze dne , datum, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Žalobce se ve smlouvě zavázal zapůjčit žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit podle podmínek smlouvy. Žalobce se zavázal převést zápůjčku hotově nejpozději do dne , datum, . Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku včetně úroků v hotovosti nejpozději do dne , datum, . Dále byl sjednán úrok ve výši 0 % a dohodnuto, že v případě, že bude žalovaný v prodlení s vracením zápůjčky, zavázal se zapůjčiteli uhradit také úrok z prodlení ve výši 0,5% denně.5. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , včetně podacího lístku a včetně kopie obálky bylo zjištěno, že žalobce vyzval dne , datum, žalovaného k zaplacení dluhu vzniklého ze smlouvy o zápůjčce ve výši , částka, ve lhůtě 5 dnů na uvedený účet s tím, že pokud tento dluh nebude uhrazen, je připraven domáhat se splnění dluhu soudní cestou. Dle podacího lístku byla zásilka žalovanému zaslána dne , datum, na adresu , adresa, .6. Na základě dílčích skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.7. Dne , datum, uzavřeli žalobce a žalovaný smlouvu, ve které se žalobce se zavázal zapůjčit žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal žalobci tuto částku vrátit v hotovosti nejpozději do dne , datum, . V případě prodlení s vrácením dané částky byl ve smlouvě sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5% denně (smlouva o zápůjčce ze dne , datum, ). Výzvou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k vrácení dlužné částky (předžalobní výzva ze dne , datum, ).8. Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle ust. § 2391 odst. 1 o.z. má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.10. Podle ust. § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech11. Podle ust. § 2393 odst. 1 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.12. Žalobce se domáhal úhrady částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Jak vyplývá z výše citovaných zákonných ustanovení, smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, tedy k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, tj. dosažení konsenzu stran, ale je nutné přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. K uzavření smlouvy tedy nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale musí dojít k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli, přičemž teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena. Pouhým dosažením konsenzu stran o obsahu smlouvy není smlouva uzavřena a zapůjčiteli nevzniká povinnost přenechat předmět zápůjčky vydlužiteli. Reálnou povahu smlouvy o zápůjčce (dříve půjčka) ve své judikatuře opakovaně potvrdil Nejvyšší soud (například rozhodnutí Nejvyššího soudu zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, ). Jak správně namítl žalovaný, žalobce nijak nedoložil, že částka ve výši , částka, byla žalovanému skutečně předána, když z předložené smlouvy o zápůjčce pouze vyplývá, že k předání předmětné částky mělo dojít v hotovosti. Na jednání, které se konalo dne , datum, , se žalobce bez omluvy nedostavil, proto mu nemohlo být ze strany soudu sděleno poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. k doplnění svého tvrzení ohledně toho, zda a kterého dne byla žalovanému částka ve výši , částka, skutečně předána. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že částka ve výši , částka, byla žalovanému skutečně předána, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.13. Výrok II. a výrok III. tohoto usnesení o náhradě nákladů je odůvodněn podle § 146 odst. 2 věta prvá ve spojení s § 149 odst. 2 o.s.ř. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Podle citovaného ustanovení se postupuje v případě, že účastník řízení byl zastoupen advokátem dle § 30 odst. 2 o.s.ř. nebo byl zastoupen opatrovníkem dle § 29 o.s.ř., pokud byl tímto opatrovníkem ustanoven advokát. V projednávané věci byla žalovanému opatrovníkem ustanovena v záhlaví specifikovaná advokátka. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, když žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, avšak žádné náklady v řízení mu nevznikly, soud rozhodl tak, že žalovanému právo na náhradu nákladů nepřiznal, tedy tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, který byl ve věci zcela neúspěšný, pak soud uložil zaplatit státu náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena samostatným usnesení poté, co bude pravomocně rozhodnuto o odměně opatrovníka a poté, co mu tato odměna bude soudem vyplacena.