3 C 148/2025-32 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se svou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tak, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu dopravního prostředku, kterou žalobce přenechal žalovanému k užívání vozidlo Mercedes-Benz, RZ , SPZ, žalovaný se zavázal žalobci platit nájemné. Žalovaný však žalobci neuhradil nájemné za leden až květen 2025, a dluží tak žalobci , částka, . Žalovaný dne , datum, tento dluh uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit do , datum, . To však neučinil ani přes opakované upomínky žalobce. Žalobce žalovaného naposledy upomínal předžalobní výzvou odeslanou dne , datum, .2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.4. Ze žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutečnosti:5. Z uznání dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uznal co do důvodu i výše dluh ve výši , částka, vzniklý z titulu neuhrazených nájmů za období leden až květen 2025, a to za nájem osobního motorového vozidla Mercedes-Benz V, RZ , SPZ, , které žalobce žalovanému pronajal na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne , datum, . Žalovaný se zavázal dluh uhradit do , datum, .6. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši , částka, i s úroky z prodlení ve výši , datum, . Z kopie vrácené obálky bylo zjištěno, že zásilka byla žalovanému uložena , datum, , nebyla však vyzvednuta a vrátila se zpět žalobci.7. Z provedeného dokazování vyplývá skutkový závěr, že žalovaný uznal co do důvodu a výše dluh ve výši , částka, vzniklého z titulu neuhrazeného nájemného za leden až květen 2025, k jehož úhradě byl žalovaný povinen na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, . Žalovaný se současně zavázal tento dluh uhradit , datum, . Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, žalovaný však ničeho neuhradil.8. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen: „o. z.“):9. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.10. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.11. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.12. Podle § 1908 odst. 2 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný uznal svůj dluh vzniklý neuhrazením nájemného. Soud měl proto v souladu s § 2053 o. z. za prokázané, že tento dluh v době uznání trval. V řízení nebylo zjištěno, že by dluh z titulu nezaplaceného nájemného za leden až květen 2025 netrval, a žalovaný nic takového ani netvrdil. Soud proto žalobě plně vyhověl a přiznal žalobci též zákonné úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní v souladu s § 160 o. s. ř.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), ze tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši , částka, ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Náklady řízení celkem činí , částka, . Lhůtu k plnění soud stanovil shodně jako ve výroku I. třídenní s povinností plnit k rukám zástupce žalobce (§ 149 o. s. ř.).