36 C 219/2024-270 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se domáhal určení, že shora uvedené pozemky jsou ve vlastnictví žalované 1) a že nejsou zatíženy zástavním právem zřízeným smlouvou ze dne 6. 11. 2024, a dále, že se nahrazuje projev vůle žalované 1) tak, že uzavírá s žalobcem darovací smlouvu na uvedené nemovitosti. Uvedl, že žalovaná 2) jakožto pouze formální jednatelka a jediná společnice žalované 1) pro něj vykonávala prostou správu citovaných nemovitostí, přičemž mezi sebou na přelomu května a června 2017 uzavřeli písemnou dohodu, podle které byla žalovaná 1) povinna na jeho výzvu na něj kdykoli a bezplatně dané nemovitosti převést, šlo tedy o smlouvu o smlouvě budoucí. Žalované 1) a 2) nicméně tuto povinnost porušily, když žalovaná 1) dne 1. 10. 2024 uzavřela s žalovanou 3) kupní smlouvu na zmíněné nemovitosti, a to za kupní cenu 14 000 000 Kč, a dne 6. 11. 2024 uzavřela s žalovanou 4) zástavní smlouvu, ačkoli dne 16. 7. 2024 žalobce prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, telefonicky vyzval žalovanou 2) k převodu nemovitostí. Ve své činnosti žalovaná 1) a 2) pokračovaly i přes žalobcovo písemné dovolání se neplatnosti obou smluv a nereagovaly ani na předžalobní výzvu. Žalobce, kromě toho, že mu měla vzniknout škoda nejméně ve výši kupní ceny podle uvedené smlouvy ze dne 1. 10. 2024, měl za to, že dovolal-li se neplatnosti obou smluv, lze určit, že vlastnicí předmětných nemovitostí je stále žalovaná 1) a také že tyto nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalované 4), rovněž lze rozhodnout o nahrazení projevu vůle žalované 1) k uzavření darovací smlouvy.2. Žalovaná 1) i žalovaná 2) navrhly žalobu zamítnout, neboť tvrzená písemná smlouva o jakékoli správě daných nemovitostí nikdy nebyla uzavřena. V trestním řízení bylo kromě toho rozhodnuto, žalovaná 2) nemohla spáchat trestný čin zpronevěry, když to by předpokládalo přisvojení si cizí svěřené věci, zde však byla žalovaná 2) jedinou zakladatelkou, vlastnicí a jednatelkou žalované 1) a na základě toho uzavírala všechny smlouvy. Jediná dohoda, kterou obě žalované učinily s žalobcem, byla dohoda o pronájmu nemovitostí společnosti , právnická osoba, ., v níž byl žalobce většinovým vlastníkem a jednatelem. Jestliže má žalobce nějaké pohledávky, měl by postupovat cestou žaloby na plnění, nemá tedy naléhavý právní zájem na určení. Obě žalované zdůraznily, že vlastnické právo žalované 1) k nemovitostem navíc nebylo nikdy omezeno žádným právním jednáním a neexistuje tak právní vztah s žalobcem, ze kterého by mohl dovozovat splnění podmínky aktivní i pasivní věcné legitimace. Obě žalované z opatrnosti vznesly také námitku promlčení, neboť žalovaná 2) obchodní podíl v žalované 1) nabyla do svého vlastnictví jako její zakladatelka již dne 10. 5. 2017, a žalovaná 2) byla nakonec z hlediska právní jistoty přesvědčena, že u předmětného obchodního podílu už „došlo z její strany k nabytí vlastnického práva vydržením“.3. Žalovaná 3) též navrhla žalobu zamítnout, jelikož o jakýchkoli dohodách, údajně uzavřených mezi žalobcem a žalovanými 1) a 2), neměla žádné informace, kupní smlouvu i zástavní smlouvu uzavírala v dobré víře, že zápis v katastru nemovitostí odpovídá skutečnosti. Argumentace žalobce je kromě toho nelogická, neboť žalovaná 2) skrze žalovanou 1) nemohla vykonávat prostou správu daných nemovitostí, když nešlo o cizí majetek. Je také nanejvýš nepravděpodobné, že by výzvu k uzavření darovací smlouvy učinil pouze telefonicky a nikoli písemně, jak je běžné, tím spíše, že měla být učiněna prostřednictvím advokátky. V dobré víře v zápis v katastru nemovitostí nebyla ostatně jen žalovaná 3), ale i žalovaná 4), disponující pokročilými evidencemi, specializovanými pracovníky, AML metodikami apod., která žalované 3) poskytla úvěr ve výši 12 600 000 Kč a uzavřela zástavní smlouvu a smlouvu o způsobu úhrady kupní ceny, nelze proto účinně namítat neplatnost jednotlivých smluv.4. Žalovaná 4) také nároky žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout, jelikož žalobce neunáší břemeno tvrzení i břemeno důkazní, rovněž nemůže uspět z důvodu aktivní či pasivní legitimace. Zdůraznila, že postupovala v souladu s příslušnými právními předpisy a neporušila žádné své povinnosti. Své zástavní právo stejně jako zástavní smlouvu považovala za perfektní a platné, resp. účinné.5. Strany mezi sebou učinily nesporným, že předmětné nemovitosti, zapsané na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , a to tedy pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , byly ve vlastnictví žalované 1), přičemž nabývacím titulem byla kupní smlouva, kterou dne 23. 6. 2017 uzavřely žalovaná 1) jako kupující a , jméno FO, jako prodávající. Rovněž bylo nesporným, že poté na základě kupní smlouvy z 1. 10. 2024 jsou dané nemovitosti v katastru nemovitostí vedeny ve prospěch vlastnictví žalované 3), s tím, že mezi žalovanou 4) a žalovanou 1) byla dne 6. 11. 2024 uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem, která byla rovněž zapsána do katastru nemovitostí.6. Všechny návrhy na provedení dokazování soud poté zamítnul, neboť již měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů, vyplývajících z uvedených nesporných skutečností, takže další důkazní prostředky by již, s ohledem na právní závěry, které ve věci nakonec zaujal, nemohly přinést jiná zásadní zjištění. Zjištěný skutkový stav totiž soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.7. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.8. Podle § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.9. Podle § 1787 odst. 1 o. z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.10. Podle § 2006 odst. 1 o. z. stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.11. Předem je třeba konstatovat, že žalované 2) nesvědčí s ohledem na žalobcem uplatněné nároky pasivní věcná legitimace. Jestliže se žalobce domáhá určení vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitostem, přičemž v katastru nemovitostí jako jejich vlastnice zapsána žalovaná 3), a jestliže se domáhá určení, že nejsou zatíženy zástavním právem, zřízeným smlouvou mezi žalovanou 1) a žalovanou 4), což vše bylo v řízení nesporným, je zřejmé, že jde o právní vztahy, které se nijak netýkají žalované 2), což přirozeně platí také o návrhu na nahrazení projevu vůle u žalované 1). Už jen z tohoto důvodu by tedy mohlo dojít k zamítnutí žaloby ve vztahu k žalované 2), nicméně soud dospěl k závěru, že žalobu je nutno zamítnout jako celek.12. V žalobě bylo mimo jiné tvrzeno, že žalobce s žalovanou 2) uzavřeli v roce 2017 dohodu, podle obsahu smlouvu o smlouvě budoucí, ve které se žalovaná 2) jakožto jen formálně jednatelka a jediná společnice žalované 1) zavázala, že na výzvu žalobce na něj bezplatně převede zmíněné nemovitosti. Soud se nijak nemusel zabývat tím, zda taková dohoda byla mezi účastníky uzavřena, neboť vyšel z ustálené rozhodovací praxe, podle které platí, že pokud účastník smlouvy o smlouvě budoucí převede vlastnické právo k věci, jíž se tato smlouva týká, na osobu třetí, zaniknou práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2001, sp. zn. 33 Cdo 2390/2000). Jestliže tedy bylo nesporné, že dne 1. 10. 2024 žalovaná 1) uzavřela s žalovanou 3) smlouvu, podle které byl proveden zápis žalované 3) jakožto vlastnice v katastru nemovitostí, i jen případný závazek vyplývající z tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí musel zaniknout podle § 2006 odst. 1 o. z. pro nemožnost plnění. Z toho pak ovšem plyne, že nároku žalobce na nahrazení projevu vůle žalované 1) tak, že uzavírá s žalobcem darovací smlouvu na uvedené nemovitosti, nelze vyhovět.13. Z uvedeného nicméně vyplývá, že ačkoli se již nelze v takovém případě domáhat nahrazení projevu vůle k uzavření darovací smlouvy, lze požadovat náhradu škody, která měla vzniknout porušením tvrzené smluvní povinnosti (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3788/2019, publikován pod č. 33/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. rozsudek téhož soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2295/2020). Takové úvahy se ostatně v žalobě objevily, nárok na náhradu škody ale jako takový uplatněn nebyl, proto se j