10 C 45/2022-18 — Okresní soud v Rakovníku

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 530 Kč s tím, že dne [datum] při jízdě na lince metra B dopravy provozované žalobkyní se žalovaná nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovaná se k uvedené výzvě nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení řádně doručeno; soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] vzal soud za prokázané, že se žalovaná dne [datum] neprokázala pověřené osobě dopravce platným jízdním dokladem. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Cestující, který využije prostředku hromadné dopravy a neprokáže, že zaplatil řádně jízdné, je povinen podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, za použití smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy, zaplatit jízdné spolu s přirážkou, která činí 1 500 Kč. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatila přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný. Žalovanou částku žalovaná dosud nezaplatila, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou tímto nařízením. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů, když neshledal důvody pro její prodloužení (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).