8 C 148/2022-33 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce, ustanoveného k ochraně jejích zájmů usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], požadovala, aby žalovaný platil na její výživné částku 5 000 Kč měsíčně, a to počínaje dnem [datum], přičemž dlužné výživné splácel ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Uvedla, že žalovaný již delší dobu neplní řádně svou vyživovací povinnost a žalobkyně je tak odkázána především na pomoc matky. Žalobkyně studuje prvním ročníkem Českou zemědělskou univerzitu v [obec], kam denně dojíždí, kromě toho má [anonymizováno] potíže, což s sebou nese další náklady. Přivydělává si brigádami, kdy je to vzhledem ke studiu možné. Žalovaný ji naposledy v červenci 2021 podle předchozí dohody zaslal 3 300 Kč jakožto výživné ve výši 2 800 Kč a úhradu za telefon ve výši 500 Kč, od té doby hradil jen 500 Kč měsíčně za telefon, v listopadu 2021 jí zaslal 1 000 Kč, což mu vrátila, a dne [datum] zaslal 1 500 Kč. Výživné ve výši 2 000 Kč, které navrhl žalovaný, je nepřiměřeně nízké, neodpovídající jejím potřebám, které nyní zajišťuje její matka, což je nespravedlivé. 2. Žalovaný návrh ve věci samé odmítl s tím, že žalobkyně v srpnu 2021 obdržela částku 3 000 Kč a podle vlastních slov další peníze nepotřebuje. Kromě toho s ním přestala komunikovat a ozvala se vždy jen tehdy, když potřebovala další finanční prostředky. Neměl také tušení o jejím studiu, proto hradil jen 500 Kč každý měsíc na telefon. Dříve jí hradil veškeré náklady na studium na střední škole. Společně obývaný byt s matkou žalobkyně opustil bez jakékoli náhrady a kvůli stejné výši měsíčních plateb nájemného za byt v [obec] a měsíčních splátek hypotečního úvěru se spolu s manželkou rozhodli pro stavbu malého domu v [obec], který obývají spolu s nimi dvě nezletilé děti manželky. Mají navíc náklady na léky a na dopravu do zaměstnání a za jeho [anonymizováno] matkou. Životní úroveň mu neumožňuje žít jakýkoli kulturní život nebo věnovat se koníčkům, proto tento nadstandard nemůže umožnit ani žalobkyni. Domnívá se, že vzhledem k vyšším příjmům matky žalobkyně a vlastnímu bydlení spolu s možností žalobkyně pracovat brigádně dosahuje tato domácnost lepší životní úrovně, než ho má on s manželkou a dvěma nezletilými dětmi. Domníval se, že přiměřeným výživným by byla částka 1 500 Kč měsíčně, a to od [datum], kdy mu bylo doručeno potvrzení o studiu žalobkyně. 3. Strany mezi sebou učinily nesporným, že žalovaný zaslal na výživném v září 2022 částku 300 Kč a do tohoto měsíce hradil žalobkyni několik let každý měsíc 500 Kč na mobilní telefon. Pro zjištění dalších rozhodujících skutečností soud provedl následující dokazování. 4. Z potvrzení o studiu [obec] zemědělské univerzity v [obec], Provozně ekonomické fakulty, ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla v akademickém roce 2021 2022 studentkou 1. ročníku bakalářského studia ve formě prezenční. 5. Z potvrzení o příjmech žalovaného soud zjistil, že jeho příjem u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] za období od června 2021 do května 2022 činil průměrně 16 222 Kč měsíčně čistého. 6. Z potvrzení o příjmech [jméno] [celé jméno žalobkyně], manželky žalovaného, soud zjistil, že její příjem u [právnická osoba], s. r. o., za období od července 2021 do června 2022 činil průměrně 21 844 Kč měsíčně čistého. 7. Z korespondence mezi zástupcem žalobkyně a žalovaným vyplynulo, že žalovaný k žádosti žalobkyně odmítl hradit 5 500 Kč měsíčně, neboť jeho mzda mu umožňuje hradit nejvýše 2 000 Kč měsíčně. 8. Žalovaný při jednání vypověděl, že žije v rodinném domě v [obec] o dispozici 3+1, který si s manželkou postavili svépomocí. Platí hypoteční úvěr a včetně něj celkové náklady na dům činí 17 až 18 tisíc Kč měsíčně. Další náklady se hradí ze mzdy manželky, která platí měsíčně 5 000 Kč na úvěr na pozemek. Dům i pozemek jsou ve společném jmění manželů. Starají se společně o děti manželky z předchozího manželství ve věku 9 a 12 let, výživné ve výši 5 000 Kč pro obě dostává manželka nepravidelně, je vymáháno exekučně. Kromě toho má žalobce 80letou matku, kterou podporuje. Vlastní 20 let starý automobil Toyota, jiný majetek vyšší hodnoty nemá. Je zaměstnán jako skladník, v této práci je 23 let, má zde klid a nechce ji měnit. S žalobkyní není od maturity v kontaktu, žalobkyně jej nenavštěvuje. Domníval se, že žalobkyně bude chodit do práce, a až v dubnu 2022 zjistil, že nastoupila na vysokou školu. Poté ji v červnu poslal 1 350 Kč, v červenci 1 550 Kč a v srpnu 1 500 Kč, kromě toho jí každý měsíc přispíval na telefon 500 Kč. V listopadu 2021 zaslal žalobkyni 1 000 Kč, nicméně to mu bylo vráceno, protože to mělo být málo. 9. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud poté dospěl k následujícím právním závěrům. 10. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 11. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 12. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 13. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 14. Po zvážení věci má soud za to, že je nepochybně na místě, aby žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně, která je sice již zletilá, ale není ještě schopna se sama živit, když s ohledem na prezenční studium má jen omezené možnosti přivýdělku. Nejen základní životní potřeby, ale i kulturní vyžití a samo studium v hlavním městě pro žalobkyni nepochybně představuje finanční zátěž, kterou nelze pokrýt nepravidelnými brigádami. Vzhledem k tomu, že dané studium vysoké školy jí nepochybně v budoucnu zvýší cenu na trhu práce, je podle názoru soudu plně odůvodněno, aby oba rodiče stále plnili vyživovací povinnost vůči svému dítěti, přičemž až do současnosti byla žalobkyně v převážné míře odkázaná na finanční přispění své matky. Jestliže pak v řízení bylo prokázáno, že celkový příjem domácnosti žalovaného dosahuje 38 tisíc Kč čistého měsíčně, je zjevné, že jeho poměry i přes pravidelné výdaje umožňují hrazení výživného. Soud vzal v potaz také to, že výdělkové schopnosti a možnosti žalovanému umožňují dosahovat i poměrně vyšších příjmů, jelikož v současném nízkopříjmovém zaměstnání zůstává zjevně jen kvůli zvyku, klidu a stabilitě. Z těchto důvodů soud nakonec dospěl k závěru, že přiměřeným výživným je částka 4 000 Kč měsíčně, která odpovídá obdobným případům v soudní praxi. Ve zbývajícím rozsahu proto žalobu zamítl. 15. Výživné i pro zletilé děti lze přiznat za dobu nejdéle tří let od zahájení soudního řízení (§ 922 odst. 2 o. z.), přičemž v tomto případě bylo žádáno od doby zahájení vysokoškolského studia dne [datum]. Soud proto rozhodl také o dlužném výživném, což do [datum] činí celkem 44 800 Kč (14 měsíců se započtením shora uvedených plateb, včetně plateb na mobilní telefon, ve výši celkem 11 200 Kč). Ovšem s ohledem na majetkové poměry na straně žalovaného soud rozhodl o jeho uhrazení ve splátkách po 1 000 Kč spolu s běžným výživným. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně měla úspěch ve věci sice jen částečný, ale rozhodnutí o výši výživného záviselo na úvaze soudu. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit plnou náhradu nákladů řízení, spočívajících v odměně a v náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta, přičemž v případě výživného jde o opětující se plnění na dobu neurčitou, tudíž tarifní hodnota se podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) stanoví jako pětinásobek požadovaného ročního plnění. Zde jde tedy o částku 300 000 Kč (5 000 Kč x 60) a podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 7 bod 6 advokátního tarifu odměna ustanoveného zástupce činí 9 500 Kč za každý z pěti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení na základě rozhodnutí soudu, předžalobní výzva k plnění, žaloba a účast na jednání před soudem ve dnech [datum] a [datum]) a 4 750 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu (návrh na nařízení předběžného opatření po zahájení řízení), a dále podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů činí 300 Kč za každý tento úkon, to vše podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Dohromady jde tudíž o částku 65 401 Kč, kterou žalovaný musí podle § 149 odst. 2 o. s. ř. uhradit k rukám státu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když na rozdíl od splácení dlužného výživného již soud, s přihlédnutím k procesnímu postoji žalo