11 C 17/2023-19 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku tohoto rozsudku citovanou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru s úvěrovým limitem [částka], podle které měl žalovaný vrátit uvedenou částku včetně úroku v měsíčních splátkách. Žalovaný však splátky nehradil včas, z tohoto důvodu žalobkyně dlužnou částku prohlásila za splatnou ke dni [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal na základě listinných důkazů, aniž nařizoval jednání. 3. Na základě listinných důkazů přiložených k žalobě, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru do celkové výše úvěrového limitu [částka]. Žalovaný se zavázal žalobkyni splácet úroky a jistinu úvěru v 72 měsíčních splátkách ve výši [částka] počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši [částka] ke dni [datum] (úvěrová smlouva). Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas čas, dostal se do prodlení s více jak dvěma měsíčními splátkami, a to i přes výzvy k úhradě (výzvy ze dne [datum] a [datum]). Žalobkyně proto zesplatnila úvěr ke dni [datum], čemž žalovaného informovala písemně dopisem ze dne [datum], a též jej stejnou listinou vyzvala k zaplacení dlužné částky s tím, že téhož dne (dle výpisu podání u pošty) tento dopis žalovanému také zaslala na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaný následně již nezaplatil ničeho, i přes zaslanou předžalobní výzvu dle § 142a zák.č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ze dne [číslo]. 4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je dán nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Z těchto důvodů bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po [částka] (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), dále [částka], které představují paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka], neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Pro úplnost soud dodává, že v dané věci se jedná o návrh žalobkyně na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech). 7. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.