11 C 180/2023-40 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO] uzavřel smlouvu o půjčce, na základě které původní věřitel žalované poskytl peněžní prostředky, které žalovaný nevrátil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů přiložených k žalobě, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o půjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jistinu ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit dlužnou částku s úroky a poplatky (smlouva o půjčce [číslo]). Tyto své povinnost žalovaný nesplnil. 4. Dle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění ke dni uzavření smlouvy smlouvou o půjčce (dále jen„ obč. zák.“), přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 5. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., na základě níž žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je dán nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Z těchto důvodů bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].