3 C 56/2023-33 — Okresní soud v Rakovníku

1. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Mělníku dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 18 000 Kč jako pohledávky vzniklé ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Usnesením Okresního soudu v Mělníku č.j. 15C 306/2023-24 ze dne 31. 10. 2023 bylo řízení postoupeno zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému dle trvalého pobytu žalovaného. 4. Žalovaný se k žalobě (návrhu na vydání platebního rozkazu) nevyjádřil. 5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen Smlouva) vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 18 000 Kč s úrokovou sazbou 0,9 % z vypůjčené částky denně. Termín splatnosti spotřebitelského úvěru byl ujednán ke dni [datum]. Celková částka splatná ke dni splatnosti spotřebitelského úvěru byla ve Smlouvě vyčíslena na 37 973,01Kč a měla být splacena prostřednictvím 6 splátek. Žalobkyně požaduje touto žalobou pouze vrácení částky poskytnutého úvěru, tj. 18 000 Kč. 6. Dále byly připojeny všeobecné obchodní podmínky ke smlouvám o spotřebitelském úvěru, faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] vystavená dne [datum], výzva k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka) a nakonec výpis z účtu pod názvem [právnická osoba] (č. účtu [bankovní účet]) za období od [datum] do [datum], jímž byla doložena odchozí platba z účtu žalobkyně na účet žalovaného. 7. Takto zjištění skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů: 8. Dle § 2395 o.z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 2399 o.z. odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a smluvní pokutou. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je dán nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Z těchto důvodů bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) a z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., obojí včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (Při určení výše nákladů řízení, co se týče stanovení odměny advokáta, postupoval soud podle § 14b advokátního tarifu, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech). 7. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.. Povinnost k plnění byla soudem stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů, když neshledal důvody pro její prodloužení (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).