6 C 173/2024-17 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku celkem , částka, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši , částka, . Předmětnou zápůjčku se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím vrátit do , datum, včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, . Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný dosud neuhradil, přestože jej k tomu žalobkyně opakovaně vyzývala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal podle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 zák.č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) za předpokládaného souhlasu účastníků bez nařízení jednání. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili.4. Z provedeného dokazování zjistil soud níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci a učinil závěr o skutkovém stavu věci:5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši , částka, za poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně poplatků vrátit do , datum, . Celková výše dluhu ke dni podání návrhu u zdejšího soudu činila , částka, , představující jistinu spolu s poplatkem ve výši , částka, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Dále požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši , částka, , představující 0,10 % denně z dlužné částky ve výši , částka, , a to konkrétně od , datum, (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne , datum, (den vyhotovení návrhu žalobkyní).6. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, soud zjistil, že částka , částka, byla zaslána dne , datum, na účet sdělený žalovaným č. , č. účtu, .7. Z upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k neprodlené úhradě dlužné částky ve výši , částka, , další výzvy k úhradě dlužných částek byly žalovanému zaslány dopisy ze dne , datum, , , právnická osoba, .2023, , datum, a dne , datum, .8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů na bankovní účet, jehož číslo žalobkyně uvedla ve výzvě. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, , což žalobkyně doložila kopií podacího lístku , právnická osoba, .9. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky (§ 2392 o.z.).10. Podle ustanovení § 3016 o.z., ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 145/2010Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), který byl platný v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Konkrétně dle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.11. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že v posuzovaném případě žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalobkyně jako zapůjčitel přenechala žalovanému jako vydržiteli částku , částka, s tím, že žalovaný ji spolu s poplatkem za zápůjčku vrátí. Žalovaný však nesplnil svoji povinnost vrátit finanční prostředky řádně a včas. Žalovaný nereagoval ani na opakované výzvy, které mu byly ze strany žalobkyně zaslány. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost k jejich úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku.12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je s úhradou shora uvedených částek v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení požadovaného od , datum, do zaplacení, které žalobkyně kapitalizovala. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. dle kterého tato odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení.13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši , částka, . Povinnost zaplatit náhradu nákladů uložil soud žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem. Danou částku tvoří soudní poplatek ve výši , částka, , odměna za zastupování advokátem ve výši , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, sepis předžalobní upomínky). Dle ust. § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), náhrada hotových výdajů ve výši , částka, po , částka, za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 3, § 14b odst. 5 a.t.. a z náhrady za daň z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH.14. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému 3denní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku.