7 C 104/2024-21 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce - společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, - uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se jej zavázal zaplatit nejpozději do , datum, . Toto však neučinil. Následně byla pohledávka Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Ke dni podání návrhu žalovaný dluh neuhradil, přestože k tomu byl opakovaně vyzýván.2. Žalovaný se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřil3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže pospaný závěr o skutkovém stavu věci:4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Prostřednictvím této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku , částka, . Jednalo se o jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr, jistina představovala částku , částka, , zápůjční úroková sazba 40% p.s. ročně, poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru činil , částka, (po slevě) a , částka, (před slevou), doba trvání úvěru byla stanovena na 29 dnů a jeho splatnost jednorázově do , datum, . Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila , částka, (po slevě) a , částka, (před slevou).5. Z potvrzení o platbě vyplývá, že , právnická osoba, . IČO , IČO, potvrdila, že dne , datum, byla na účtu původního věřitele , právnická osoba, . zaúčtována bezhotovostní platba , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, s variabilním symbolem , Anonymizováno, .6. Vzhledem k tomu, že žalovaný částku ve sjednané lhůtě neuhradil, byla pohledávka za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován dopisem ze dne , datum, .7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, je zřejmé, že byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů na uvedený bankovní účet spolu s příslušným variabilním symbolem. Výzva byla žalovanému dle doloženého podacího lístku žalobkyní zaslána téhož dne. Ve výzvě stanovený termín k úhradě se však minul účinkem, žalovaný na výzvu nereagoval a dluh neuhradil.8. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. l o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.10. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z ustanovení § 1879 o.z., dle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.11. V daném případě právní předchůdce žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytl žalovanému úročené finanční plnění. Této povinnosti právního předchůdce žalobkyně pak měla odpovídat povinnost žalovaného vrátit poskytnutá plnění, navýšená o úročení, a další úkony ve smyslu § 2395 odst. l o.z. Předmětné závazky tedy soud, s přihlédnutím k jejich obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění, právně kvalifikoval jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 z.s.ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. Na základě výše uvedených zjištění soud posoudil žalobu uplatněnou žalobkyní jako důvodnou. Bylo doloženými listinami prokázáno, že se právní předchůdce jako úvěrující zavázal poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch úvěr ve výši , částka, a toto také učinil, žalovaný obdržel finanční částku na bankovní účet, který sám uvedl, což bylo žalobkyní řádně doloženo. Mezi nimi byl tedy sjednán smluvní závazkový vztah ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. modifikovaný zákonem č. 57/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), které žalovaný čerpal v této výši. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o.z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn. Právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti tedy poskytl žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli ve smyslu § 2 z.s.ú. peněžité plnění a žalovaný měl úvěr splatit do sjednané doby, což neučinil i přes výzvu, a proto soud v plném rozsahu žalobě vyhověl.12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je s úhradou dlužné částky v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně požadovaných úroků z prodlení požadovaných od , datum, do zaplacení. Výše úroku byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši , částka, . Povinnost zaplatit náhradu nákladů uložil soud žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem. Danou částku tvoří soudní poplatek ve výši , částka, , odměna za zastupování advokátem ve výši , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby), dle ust. § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), neboť žalobkyně podala svůj návrh na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, náhrada hotových výdajů ve výši , částka, po , částka, za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 3, § 14b odst. 5 a.t., dále 21 % DPH z odměny a náhrad zástupce žalobkyně (dle § 137 odst. 2, 3 o.s.ř. za použití § 14a a.t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně.14. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému 3denní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku.