8 C 104/2024-60 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, a to z titulu náhrady tvrzené škody, způsobené žalovanou. Uvedl, že byl vlastníkem plemenného hřebce plemene , Anonymizováno, , Anonymizováno, jménem , Anonymizováno, , narozeného , datum, , zapsaného do plemenné knihy , Anonymizováno, , Anonymizováno, v České republice v roce 2016 pod číslem , hodnota, jako import z Nizozemí s identifikačním číslem , Anonymizováno, . Žalovaná si koně opakovaně pronajímala k jednotlivým projížďkám na základě ústně uzavřené nájemné smlouvy, přičemž počátkem ledna roku 2023 byl dohodnut „úplný“ pronájem koně za částku , částka, měsíčně. Žalovaná dne , datum, na vyjížďce z koně spadla, načež kůň utekl a zahynul po srážce s projíždějícím vlakem. Žalovaná byla předsedkyní žalobce upozorněna na to, že kůň není zvyklý jezdit daleko sám bez ostatních koní, přesto se při vyjížďce nedržela v bezprostředním okolí stáje a vydala se až do katastru obce , adresa, . K pádu žalované z koně došlo v blízkosti tunelu pod železniční tratí, když kůň zakopl. Jelikož přitom žalovaná jela na tzv. zahozené (volné) otěže, nestačila včas zareagovat, a z koně i přes své dlouholeté jezdecké zkušenosti spadla. Žalovaná tak svým jednáním dopustila, aby se kůň vymkl z její kontroly, a posléze již bez jezdce vběhl pod jedoucí vlak. Smrtí koně došlo ke vzniku škody ve výši obvyklé ceny koně, která podle znaleckých závěrů činila , částka, , a nákladů za kafilerii ve výši , částka, .2. Žalovaná uvedla, že žalobcem uplatněný nárok v plném rozsahu neuznává. Za nesporné skutečnosti označila vlastnictví koně žalobcem a opakované uzavírání nájemních smluv mezi žalobcem a žalovanou, na jejichž základě byla žalovaná oprávněna jezdit s koněm na projížďky. Předsedkyní žalobce, paní , jméno FO, , byla sice upozorněna, že kůň není zvyklý jezdit sám, nicméně paní , jméno FO, věděla, kam žalovaná s koněm jezdí, a neměla vůči tomu žádné námitky. Dne , datum, , kdy došlo k úmrtí koně, se žalovaná s koněm pohybovala pouze zhruba 3 km od výběhu, a danou trasu předtím s koněm absolvovala několikrát. Není přitom pravdou, že by kůň zakopl, ale vyděsil jej rozsypaný písek na louce, načež se začal chovat nepředvídatelně, z kroku začal běžet a skákat, až žalovanou vyhodil ze sedla a následně utekl pryč. K pádu žalované z koně nedošlo v blízkosti kolejí, ale ve vzdálenosti zhruba 1 km od nejbližší tratě. Ihned po pádu žalovaná telefonicky kontaktovala paní , jméno FO, a následně koně společně s dcerou paní , jméno FO, hledaly. Vlak srazil koně ve vzdálenosti zhruba 2 km od místa pádu žalované, a to více než 30 minut po pádu. , jméno FO, však neučinila žádné kroky (např. nezavolala na Policii ČR či Správu železnic), aby střetu koně s vlakem zabránila. Žalovaná dále rozporovala hodnotu koně, který byl v minulosti pravidelně zahleněný a není zřejmé, jak kvalitní byla , podezřelý výraz, péče o koně. Současně je třeba zohlednit, že kůň nebyl do svých 13 let „přiježděný“ a neměl ani základní jezdecký a jízdárenský výcvik či sportovní výsledky. Kůň tak sloužil pouze pro vození dětí a připouštění klisen. Žalovaná rovněž uvedla, že žalobce v oblasti pronájmu koní neoprávněně podniká, neboť nemá živnostenské oprávnění. Žalovaná svým jednáním neporušila žádnou smluvní povinnost a mezi jejím jednáním a úmrtím koně absentuje příčinná souvislost, neboť žalovaná nemohla nenadálé chování koně očekávat. Na její straně není dáno ani zavinění, jelikož srážka koně s vlakem byla pouhá náhoda, k níž žalovaná nedala podnět. Žalovaná závěrem navrhla, aby byla žaloba soudem v plném rozsahu zamítnuta.3. Soud za účelem zjištění rozhodných skutečností provedl následující dokazování.4. Svědkyně , jméno FO, , předsedkyně žalobce, vypověděla, že žalovaná si předtím, než došlo k nehodě, koně půjčovala zhruba 2,5 – 3 měsíce několikrát týdně. Celkem se mohlo jednat zhruba o 20 vyjížděk. Neví přesně, po jaké trase žalovaná s koněm jezdila, ale kdyby věděla, že s koněm pojede až do , adresa, , tak by se jí to nelíbilo, jelikož tam je to nebezpečné. Žalovanou poučila, že kůň nebyl obsednutý, což znamená, že na něm předtím nikdo neseděl. Bylo tedy třeba jej na ježdění postupně navyknout. Kůň byl sám zvyklý jezdit pouze v okolí stáje do vzdálenosti 1 km a dále od stáje jezdil jenom s klisnou, s níž byl v ohradě. Po pouhých 20 jízdách přitom kůň nemůže být na jezdce zvyklý, navyknutí trvá jeden až dva roky. Je pravdou, že kůň nebyl až do svých 13 let přiježděný a neměl ani žádný výcvik. Byl to plemeník a důležitá tedy byla plemenitba, nejednalo se o koně určeného na sport ani ježdění, chtěli pouze, aby chodil na procházky. Žalovaná o tom věděla, neboť když žalobce dával inzerát, tak specifikoval, že hledá někoho, kdo půjde s koněm na procházku, a že na něm sice již seděli, ale musí se opatrně. Žalovaná má 15letou jezdeckou zkušenost. Dne , datum, jí žalovaná zavolala, že spadla z koně a popsala jí místo pádu, které bylo u obce , adresa, poblíž tunelu. Sedly tedy s dcerou do auta a vydaly se na místo. Když k nim žalovaná po pádu z koně nasedla do auta, řekla jim, že seděla a jela na zahozené (prověšené) otěži. Koukala okolo a neví, kam kůň šlápnul a co se stalo. Svědkyně však uvedla, že když někdo jede na koni, který není cvičený a přeježděný, tak musí mít krátkou otěž, sedět a být neustále připraven, jestli kůň neuskočí nebo se něco nestane. Na takovém koni se na prověšené otěži a takhle daleko nejezdí. Žalovaná s koněm přešla koleje, a tak jí muselo být jasné, že se kůň bude vracet přes koleje, jelikož kůň běží zpět nejkratší cestou a ne znovu přes most. Po příjezdu hledaly v okolí, jestli koně někde neuvidí, a poté jim někdo volal, že kůň je na kolejích, kde posléze zjistily, že je mrtvý. Na „dráhy“ nevolala, protože , právnická osoba, nebudou kvůli tomu, že někde běží kůň, zastavovat vlaky. Nájemní smlouvu se žalovanou uzavřena nebyla, žalovaná platila stejně jako ostatní členové spolku členský příspěvek a 2–3 × týdně na koni jezdila. Členové klubu dostávají koně k zaježdění podle zkušeností, a proto zkušený jezdec, který to s koněm umí, může dostat „zlobivého“ koně, který vyhazuje. Jednotlivé koně žalobce s ohledem na výši pojistného pojištěné nemá. Žalovanou nijak neinstruovala, aby změnila výpověď u pojišťovny.5. Žalovaná v rámci své výpovědi soudu sdělila, že hledala koně, jemuž by se mohla věnovat, a narazila na inzerát žalobce. , jméno FO, jí sdělila, že se jedná o velice hodného hřebce, kterého využívají i na tábory , právnická osoba, , ale není zvyklý chodit sám. Kůň byl hodně zahleněný, podle sdělení paní , jméno FO, i opakovaně léčen antibiotiky, a nebyl vůbec v kondici. Koně si půjčovala na základě domluvy, členem spolku nebyla. Platila relativně nižší částku, jelikož kůň nebyl naježděný. Nejprve s koněm jezdila pouze kratší vzdálenosti, a až postupně s ohledem na zlepšující se kondici a , podezřelý výraz, stav přidávala. O tom, kam s koněm jezdila, paní , jméno FO, informovala, a ta proti tomu nevznesla žádné námitky. Na předmětném koni jela zhruba 30× za dobu necelých tří měsíců. Trasu, na které došlo k nehodě, s koněm jela asi počtvrté. Dne, kdy došlo k nehodě, jela s koněm na vyjížďku. Koně měla na otěži a poté mu, po příjezdu na louku, povolila, aby nebyl v neustálém tlaku. Najednou se však kůň lekl, vyskočil dopředu, vytrysknul, začal skákat a vyhazovat do vzduchu. Žalovanou asi třikrát vyhodil, což žalovaná „neuseděla“ a spadla před koně na zem. Kůň následně od žalované utekl a popásal se. Žalovaná k němu šla pomalu obloukem, aby ho nevyplašila, ale kůň poté odklusal směrem domů. Okamžitě tedy zavolala paní , jméno FO, , která pro ni spolu se svou dcerou přijela autem. Společně projely les a cestou potkaly pána, který jim řekl, že viděl běžet koně směrem ke kolejím. Poté dvakrát dojely ke stájím a zpět. Následně jim zhruba po půl hodině hledání volali, že kůň je na kolejích. Před pádem z koně měla otěž volnější, ale koně měla pod kontrolou, měla ho na otěži, ale ne na krátké, protože bylo třeba nechat koně oddechnout. Neví, proč se kůň splašil. Jelikož neproběhla pitva, tak ani neví, na co kůň zemřel. Má již 15letou jezdeckou zkušenost a s výjimkou půl roku jezdila minimálně 2× týdně. Po nehodě ji svědkyně , jméno FO, telefonicky instruovala, aby průběh nehody vylíčila pojišťovně jinak, a aby nesdělovala, že se kůň splašil, protože to by pojišťovna neuznala. Hovor má svědkyně nahraný.6. Z lékařské zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná uvedeného dne v 17:33 hodin navštívila chirurgickou pohotovost Masarykovy , podezřelý výraz, v , adresa, , kde uvedla, že téhož dne spadla z koně a udeřila se do hlavy. Byla jí předepsána analgetika a zafixována krční páteř fixačním límcem.7. Z vyjádření , právnická osoba, . ze dne , datum, dále vyplynulo, že pojišťovna odmítla v souvislosti s pádem žalované z koně a jeho následným úhynem vyplatit žalované pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v běžném občanském životě. Zamítavé stanovisko pojišťovna odůvodnila absencí