8 C 69/2024-64 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , úroků ve výši 21,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného kontokorentního úvěru, který na základě smlouvy ze dne , datum, čerpal ve výši , částka, od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jakožto právní předchůdkyně žalobkyně.2. Ve věci bylo rozhodnuto za podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu dne , datum, i přes řádné předvolání nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení.3. K výzvě soudu, zda její právní předchůdkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným a ověřila jeho tvrzený příjem ve výši , částka, měsíčně. Dále vycházela z životního minima a normativních nákladů na bydlení. Úvěruschopnost hodnotila individuálně, v souladu se svými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně tak měla za to, že její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného splácet s odbornou péčí.4. Soud pro posouzení věci provedl následující dokazování.5. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne , datum, , žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne , datum, a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný si u uvedené právní předchůdkyně žalobkyně sjednal možnost čerpání kontokorentního úvěru Flexikredit s povoleným limitem , částka, , který by spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně a měsíčními poplatky ve výši , částka, splácel průběžně připisováním peněžních prostředků ve prospěch svého běžného účtu, a to ve výši alespoň 50 % z povoleného limitu měsíčně. Žalovaný před sjednáním smlouvy prohlásil, že je svobodný, bydlí v nájmu, pracovní poměr má na dobu neurčitou u , jméno FO, v Lužné, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí , částka, , nemá žádné srážky ze mzdy ani měsíční splátky a jeho nezbytné měsíční náklady činí , částka, .6. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného, platební historie, ukončení poskytování Flexikreditu k Běžnému účtu ze dne , datum, , upomínek ze dne , datum, , , datum, a , datum, , upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne , datum, , z výpovědi smlouvy o běžném účtu ze dne , datum, včetně potvrzení o podání k poštovní přepravě a z výzvy k zaplacení před prodejem pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný dne , datum, čerpal , částka, a na tento úvěr i přes opakované upomínky ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ničeho nesplatil, proto byla smlouva o úvěru vypovězena ke dni , datum, .7. Ze dvou oznámení postoupení pohledávky ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že pohledávka vůči žalovanému byla z právní předchůdkyně postoupena nejdříve na společnost I-Xon a. s. a poté na žalobkyni. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, pak soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.8. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynuly pouze tvrzení žalobkyně ohledně procesu zkoumání úvěruschopnosti.9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).17. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.18. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k