11 C 143/2025-18 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela Rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s obchodními podmínkami , Jméno žalobkyně, . Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet a žalovaný jej mohl plně využívat. Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o úvěr ve výši , částka, , který mu žalobkyně poskytla a žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které však řádně a včas nesplácel. Ke dni podání návrhu žalovaný dluh neuhradil, přestože k tomu byl opakovaně vyzýván.2. Žalovaný se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže pospaný závěr o skutkovém stavu věci:4. Z Rámcové smlouvy č. , hodnota, , dodatku č. , hodnota, k Rámcové smlouvě – smlouva o úvěru č. , IBAN, , obchodních podmínek , Jméno žalobkyně, ., podmínek pro používání úvěru, dokladu o načerpání úvěru, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře úvěru, přehledu plateb úvěru, změnový dodatek č. , hodnota, a č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru. Prostřednictvím této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal danou částku vrátit v měsíčních splátkách po , částka, , skládajících se ze splátky pojištěním, jistiny a úroku 17,9 % ročně, a to vždy k 13. dni v měsíci počínaje dnem , datum, . Splátky od , datum, do , datum, byly splaceny. Na splátku dne , datum, bylo zaplaceno dne , datum, 0,27 Kč. Po té žalovaný ničeho nesplácel. Vzhledem k poručení smluvní povinnosti žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně uzavřela s žalovaným Rámcovou smlouvu, jejímž podpisem žalovaný požádal o zřízení běžného účtu č. , č. účtu, . Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Smluvními stranami bylo mimo jiné sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Žalovaný se na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu , částka, . K zaplacení dlužných částek byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Ani poté ničeho nezaplatil.5. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. l o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.7. V daném případě žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úročené finanční plnění. Této povinnosti žalobkyně pak měla odpovídat povinnost žalovaného vrátit poskytnutá plnění, navýšená o úročení, a další úkony ve smyslu § 2395 odst. l o.z. Předmětné závazky tedy soud, s přihlédnutím k jejich obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění, právně kvalifikoval jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 z.s.ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. Na základě výše uvedených zjištění soud posoudil žalobu uplatněnou žalobkyní jako důvodnou. Bylo doloženými listinami prokázáno, že se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch úvěr ve výši , částka, a toto také učinila, žalovaný obdržel finanční částku na jím uvedený účet. Mezi nimi byl tedy sjednán smluvní závazkový vztah ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. modifikovaný zákonem č. 57/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), které žalovaný čerpal v této výši. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti tedy poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli ve smyslu § 2 z.s.ú. peněžité plnění a žalovaný měl úvěr splatit do sjednané doby, což neučinil i přes výzvu, a proto soud v plném rozsahu žalobě vyhověl.8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je s úhradou dluhu v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně požadovaného úroku z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala. Výše úroku byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši , částka, , a kterou tvoří úhrada soudního poplatku. Povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení uložil soud žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.10. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému 3denní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku.