11 C 59/2025-66 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhá určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, výměře 51 m² a parc. č. , Anonymizováno, o výměře 15 m² v katastrálním území , adresa, , které byly odděleny geometrickým plánem č. , hodnota, -2/2012 ze dne , datum, od parcely č. , Anonymizováno, Tvrdí, že tyto pozemky byly po dobu téměř 23 let nepřetržitě užívány a obhospodařovány jí samotnou a jejími právními předchůdci, konkrétně manžely Mayerovými, v dobré víře, že jsou jejich vlastníky. Tato dobrá víra byla podle žalobkyně dána nejen historickým vývojem vlastnictví, ale i faktickým stavem, kdy více než polovina rekreační chalupy č. ev. 4, která je ve vlastnictví žalobkyně, se nachází právě na sporných pozemcích. Žalobkyně uvádí, že právní předchůdci pozemky nabyli od státu na základě rozhodnutí ONV , adresa, z roku 1985, následně provedli rekonstrukci stodoly na rekreační objekt, který byl zkolaudován a opatřen evidenčním číslem. Pozemky byly poté převedeny kupní smlouvou na , jméno FO, a následně na žalobkyni a její sestru, přičemž žalobkyně se stala výlučnou vlastnicí na základě darovací smlouvy z roku 2012. V důsledku rekonstrukce katastrálního operátu však došlo ke změně výměry pozemků a část, kterou žalobkyně považovala za svou, byla evidována jako součást parcely č. , Anonymizováno, jejímž vlastníkem je nyní žalovaná. Žalobkyně tvrdí, že splnila zákonné podmínky vydržení podle § 1089 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť držba byla nepřerušená, pravá, poctivá a založená na právním důvodu. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva spatřuje žalobkyně v potřebě zajištění souladu mezi skutečným právním stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí, přičemž případné rozhodnutí soudu má být podkladem pro provedení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně.2. Žalovaná společnost , Jméno žalované, . se žalobě bránila s odkazem na ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož stav zapsaný ve veřejném seznamu svědčí ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu a v dobré víře od osoby oprávněné podle zapsaného stavu. Žalovaná tvrdila, že pozemky nabyla jako úplatný nabyvatel v dobré víře, a že žalobkyně po dobu více než 16 let neučinila žádné kroky k promítnutí svého tvrzeného práva do katastru nemovitostí, čímž porušila zásadu vigilantibus iura scripta sunt.3. Právním problémem, který musí soud v tomto řízení řešit, je střet mezi tvrzeným vydržením vlastnického práva žalobkyně k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, a právem žalované jako úplatného nabyvatele zapsaného v katastru nemovitostí. Žalobkyně tvrdí, že ona a její právní předchůdci pozemky dlouhodobě drželi v dobré víře a splnili zákonné podmínky pro vydržení, zatímco žalovaná namítá, že nabyla pozemky za úplatu a v dobré víře od osoby zapsané jako vlastník, a že jí svědčí ochrana podle § 984 občanského zákoníku. Soud tak musí rozhodnout, zda má být upřednostněno právo vydržitele, který své právo včas nezapsal do veřejného seznamu, nebo právo dobrověrného nabyvatele, který se spolehl na stav evidovaný v katastru nemovitostí.4. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, plyne, že žalobkyně je zapsána jako výlučný vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, .5. Z kupní smlouvy ze dne , datum, plyne, že žalobkyně a , jméno FO, nabyly nemovité věci, konkrétně pozemek parc. č. st, adresa6. Z kupní smlouvy ze dne , datum, plyne, že , jméno FO, nabyl vlastnictví nemovitých věcí, konkrétně pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , od manželů , Anonymizováno7. Z geometrického plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, dne , datum, vyplývá, že od parcely č. , Anonymizováno, byly odděleny pozemky parc. č. , Anonymizováno, jejichž součástí je částečně rekreační chalupa žalobkyně.8. Podáním ze dne , datum, byla žalobkyně právním předchůdcem žalované informována o, tom že bude provedeno zaměření a oplocení pozemku porc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Z něj plyne, že žalobkyně byla v souvislosti se zaměřením upozorněna na nesoulad mezi skutečným a evidovaným právním stavem.9. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, plyne, že žalovaná je zapsána jako výlučný vlastník parcely č. , Anonymizováno, , adresa10. Z kupní smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, plyne, že žalovaná nabyla pozemky za úplatu od osob zapsaných jako spoluvlastníci v katastru nemovitostí.11. Z ostatních navržených, ať už provedených či neprovedených, důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnostní, které by mohly mít vliv na závěr o skutkovém stavu věci nebo by měly vliv na právní hodnocení, anebo by byly nadbytečnými.12. Podle ust. § 984 odst. 1 o. z. platí, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu a v dobré víře od osoby oprávněné podle zapsaného stavu.13. Podle ust. § 985 o. z. se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, může domáhat odstranění nesouladu.14. Podle ust. § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.15. Po právní stránce, ve vztahu k vydržení, však soud hodnotil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zak.“), a to podle ust. § 3028 o. z.16. Podle ust. § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.17. Podle ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.18. Z podané žaloby, z vyjádření žalované a z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení je dán, když tvrdí, že je vlastníkem sporných pozemků a stejné tvrdí i žalovaná, ta je také zapsána jako vlastník pozemku, jehož jsou sporné pozemky součástí. Postavení účastníků je tak nejistým a stav nejistoty nelze jiným právním prostředkem odstranit, s ohledem na nutnost zápisu v katastru nemovitostí. Proto soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na podané žalobě je dán.19. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně a její právní předchůdci pozemky skutečně dlouhodobě užívali v dobré víře. Tato skutečnost by mohla zakládat vydržení vlastnického práva. Nicméně žalobkyně po dobu více než 16 let neučinila žádné kroky k promítnutí svého tvrzeného práva do veřejného seznamu, ačkoliv byla o nesouladu informována již v roce 2008. Žalovaná naopak nabyla sporné pozemky jako úplatný nabyvatel v dobré víře, přičemž stav zapsaný v katastru nemovitostí svědčí v její prospěch. Soud proto vyhověl námitce žalované a v souladu s § 984 občanského zákoníku účinného od , datum, upřednostnil její právo jako dobrověrného nabyvatele. Tento závěr je v souladu s judikaturou Ústavního soudu, zejména s nálezem ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2219/12, v němž Ústavní soud zdůraznil, že dobrá víra nabyvatele nemovitosti evidované v katastru musí požívat ústavní ochrany obdobné jako vlastnické právo původního vlastníka. V případech kolize těchto práv je třeba zvažovat nejen obecné principy právní jistoty a důvěry v akty veřejné moci, ale i individuální okolnosti konkrétního případu. Ústavní soud v tomto nálezu kritizoval obecné soudy za to, že se vůbec nezabývaly existencí dobré víry nabyvatele, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zatímco předchozí právní úprava (do , datum, ) umožňovala nabytí vlastnického práva od nevlastníka na základě dobré víry v zápis v katastru nemovitostí, nová úprava v § 984 občanského zákoníku z roku 2012 tento princip výslovně kodifikuje a poskytuje dobrověrnému nabyvateli silnější právní ochranu. Tím se zákonodárce přiklonil k ústavně konformnímu výkladu, který Ústavní soud již dříve judikoval, a současně posílil princip materiální publicity veřejného seznamu. V dané věci tak soud aplikoval novou právní úpravu, která odpovídá jak zákonnému textu, tak ústavním požadavkům na ochranu práv dobrověrného nabyvatele.20. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , č