8 C 211/2025-20 — Okresní soud v Rakovníku

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení dlužného úvěru s poplatky a se smluvní pokutou, a to v souhrnné výši , částka, s příslušenstvím. Žalobce poskytl žalovanému úvěr 8 tis. Kč na základě smlouvy ze , datum, . Jelikož žalovaný úvěr nesplatil v dohodnuté době, vzniklo žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny , částka, , dále poplatků , částka, za vyplacení úvěru a , částka, za „presto“ službu; dále smluvního úroku , částka, , a také smluvní pokuty , částka, , jež byla sjednána ve výši 0,1% denně podle čl. VIII/1 smlouvy. Žalobce se rozhodl, že bude smluvní pokutu účtovat pouze za prvních 90 dnů, tedy od , datum, do , datum, .Žalovaný se nevyjádřil.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci: žalobce jako úvěrující uzavřel , datum, s úvěrovaným žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž mu vyplatil částku 8 tis. Kč v den uzavření smlouvy (smlouva o úvěru, přehled bankovních transakcí, ověření identity žalovaného, zpráva banky o výplatě částky 8 tis. Kč). Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, s roční procentní sazbou nákladů 1793,67 % a s poplatky (další podstatné ujednání ve smlouvě). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, přiložil žalobce pouze a jen listinu interní, v níž prohlašuje, že se zabýval příjmy žalovaného (interní listina žalobce).Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o.z.).Podle §§ 86 a 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, žePosouzení úvěruschopnosti spotřebitele(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Podle § 588 oz. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Žalobce sice prokázal, že účastníci uzavřeli v tvrzeném postavení úvěrovou smlouvu a že žalovanému úvěr vyplatil, nicméně jeho úvěruschopnost nezkoumal dostatečným způsobem, když doložil pouze interně zpracované listiny.Zástupce žalobce se jednání neúčastnil, čímž se připravil o možnost získat poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní k otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti. Smlouva o úvěru je tedy ze zákona neplatná, pročež soud přiznal žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., kdy žalovaný získal jistinu úvěru 8 tis. Kč, kterou musí žalobci vrátit. Vedle popsaného hlavního důvodu neplatnosti by však soud hodnotil jako neplatné též ujednání o úroku a o poplatku za sjednání úvěru, kdy roční procentní sazba nákladů přes 1793 % extrémně převyšuje očekávatelnou hodnotu; tedy ujednání o úroku a o poplatku by bylo neplatné též podle § 588 o.z.Soud tedy výrokem I přiznal žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, coby předmětu bezdůvodného obohacení ve výši 8 tis. Kč, a také zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění podle předžalobní výzvy k plnění. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 a podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch a neúspěch obou stran shledal jako obdobný.Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 o.s.ř.