7 C 164/2020-20 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal po žalovaném, žalobou uplatněnou u soudu dne [datum], zaplacení žalované částky z titulu náhrady nákladů na zdravotní péči, kterou žalovanému poskytl v tzv. samopláteckém režimu. Tvrdil, že v období od [datum] do [datum] poskytl žalovanému zdravotní péči, kterou v souladu s právními předpisy vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne [datum] ve výši žalované částky. Žalovaný doposud nic žalobci nezaplatil. Proto žalobci nezbylo, než se dlužné částky domáhat soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k nařízenému jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Z provedených důkazů, zejména z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne [datum], z vyúčtování péče obsahující výčet provedených zdravotních výkonů, z výzvy k zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla v období od [datum] do [datum] na pracovišti žalobce poskytnuta zdravotní péče, přičemž žalovaný nebyl v tomto období účasten na zdravotním pojištění. Výše úhrady za ošetření odpovídala žalované částce a byla žalovanému vyúčtována příslušnou fakturou s datem splatnosti [datum]. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dlužnou částku nezaplatil. 4. Soud zjištěný skutkový stav posoudil dle § 2636 zákona č. 89/2016 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) ve spojení se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění (dále jen zákon o veřejném zdravotním pojištění) a zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění (dále jen zákon o zdravotních službách). Dospěl přitom k závěru, že mezi žalobcem jako poskytovatelem a žalovaným coby příkazcem byla platně uzavřena smlouva o péči o zdraví ošetřovaného, zde žalovaného. Žalobce své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl se žalovanému s jeho souhlasem uvedené zdravotní výkony, žalovaný však nikoliv, neboť dosud žalobci nezaplatil cenu za provedené ošetření, když toto ošetření nebylo uhrazeno z veřejného zdravotního pojištění, neboť ošetřovaný nebyl účasten na zdravotním pojištění dle zákona o veřejném zdravotním pojištění. Dle § 41 odst. 1c) zákona o zdravotních službách totiž platí, že pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem, a které nejsou hrazeny nebo částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů. Proto je žalovaný povinen uhradit žalobci vyúčtované zdravotní výkony. A protože tak žalovaný doposud neučinil, uložil mu nyní soud povinnost tuto částku odpovídající žalované částce zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť žalovaný tím, že dlužnou částku neuhradil ve lhůtě splatnosti, se se svým peněžitým dluhem dostal do prodlení, a je tak ve smyslu § 1970 občanského zákoníku povinen hradit žalobci úrok z prodlení. Soud přitom přezkoumal, že žalobcem žádaný úrok z prodlení odpovídá výši určené dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 5. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, má tedy nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva proti žalovanému, který v tomto řízení úspěšný nebyl (§142 odst. 1 o.s.ř.). Náhradu nákladů řízení žalobce představuje jednak zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a dále paušální náhrada jeho hotových výdajů ve výši 2 x [částka] dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění. Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka].