13 C 253/2020 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenství z titulu nesplacení revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 11. 4. 2017. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřela s žalovanou smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 35 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala aktuální dlužnou částku včetně úroků (ve výši 8,5 % měsíčně) a poplatků (12,5 % z každé čerpané částky úvěru) či případných smluvních sankcí splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši minimálně 12,5 % z nesplaceného úvěru či částkou 1 000 Kč, podle toho, co bude vyšší. Žalovaná vyčerpala částku 9 000 Kč, na kterou ale nic nesplácela, ačkoliv byla k tomu právním předchůdcem žalobce opakovaně vyzývána. Následně byla celá pohledávka za žalovanou smlouvou ze dne 18. 12. 2019 postoupena na přechodného věřitele, [právnická osoba] a smlouvou ze dne 19. 12. 2019 pak z tohoto přechodného věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhá po žalované zaplacení žalované částky, dále kapitalizovaných úroků za dobu od 11. 4. 2017 do dne splatnosti 11. 7. 2017, také zákonných úroků z prodlení jdoucích z žalované částky od 12. 7. 2017 do zaplacení a nadto ještě částky 1 625 Kč, která představuje účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu (250 Kč za každý případ prodlení žalované s úhradou jakékoliv částky). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z provedených důkazů, zejména ze znění smlouvy o revolvingovém úvěru a ze souvisejících obchodních podmínek, jakož i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a žádosti o úvěr tzv. loan application info, soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 11. 4. 2017 se [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalované finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku včetně poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z čerpané částky úvěru ve výši 1 125 Kč a úroků ve výši 8,5 % měsíčně splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 12,5 % nesplaceného úvěru či 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší. Této své povinnosti však žalovaná nedostála, jak plyne z výpisů z účtu za období od 11. 4. 2017 do 11. 7. 2017. Nadále tak dluží z uvedeného titulu jistinu úvěru ve výši 9 000 Kč, úroky ve výši 2 320,50 Kč, poplatky ve výši 1 625 Kč (poplatek za čerpání úvěru a 2 x poplatek 250 Kč za prodlení s úhradou splátky). Ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky dále vyplynulo, že uvedená pohledávka za žalovanou byla přes přechodného věřitele postoupena až na žalobce. Žalovaná však ani poté svůj dluh nevyrovnala, ačkoliv k tomu byla před podáním žaloby žalobcem znovu vyzývána. 5. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Žaloba je důvodná. 9. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž tato smlouva vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalované sjednaný úvěr. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť nehradila sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měla splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky a poplatky i případné smluvní sankce. Proto mohl právní předchůdce žalobce v souladu se smlouvou a § 1931 o. z. požadovat okamžité splacení celého dluhu, který odpovídal žalované částce. A protože ani poté žalovaná nic nezaplatila, uložil jí nyní soud povinnost celou žalovanou částku zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou na něho platně dle § 1879 o. z. přešla. A protože platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části požadující po žalované úroky a úroky z prodlení, neboť na úroky vznikl právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci nárok přímo ze smlouvy o úvěru a na úroky z prodlení pak nárok dle § 1970 o. z. Soud současně přezkoumal, že požadované úroky z prodlení nepřesahují výši stanovenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce Kč, přičemž tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.