13 C 260/2021-32 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 600 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 29. 5. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky při sazbě 19,31 % ročně, vyčíslené za řádnou dobu trvání smlouvy částkou 4 800 Kč, dále odměnu za administrativní činnosti ve výši 4 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč. Celkovou částku ve výši 43 200 Kč pak měl splatit v 60 týdenních splátkách po 720 Kč Poslední splátka takto měla být uhrazena dne 23. 7. 2019. Žalovaný ale řádně a včas splátky nehradil, zaplatil celkem pouze částku 3 600 Kč, a proto po dni splatnosti poslední splátky nadále dlužil uvedenému věřiteli částku 24 000 Kč na jistině úvěru, 2 000 Kč na úrocích za řádnou dobu trvání smlouvy, 4 800 Kč na poplatku za administrativní činnost a 8 800 Kč na poplatku za hotovostní inkaso. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou ze dne 15. 1. 2021. Proto se nyní žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhá po žalovaném zaplacení celé žalované částky skládající se z dlužné jistiny a dlužných řádných úroků a poplatků. Nadto po ní požaduje i smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení jdoucí vždy z dlužné jistiny úvěru za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti poslední stanovené splátky do zaplacení s tím, že žalobkyně tyto úroky a úroky z prodlení částečně, ke dni postoupení pohledávky, kapitalizovala. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žádosti o zápůjčku a zákaznické karty soud ověřil, že před uzavřením smlouvy byla náležitě ověřena úvěruschopnost žalovaného. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 29. 5. 2018 vyplynulo, že společnost [právnická osoba] a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši 24 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný svým podpisem převzetí uvedené sumy potvrdil. Ve smlouvě se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit, a to formou hotovostních splátek ve výši 60 x 720 Kč týdně. Tyto splátky v sobě zahrnovaly jak úhradu jistiny úvěru, tak i úhradu sjednaného administrativního poplatku ve výši 4 800 Kč, sjednaných úroků při úrokové sazbě 32,15 % p. a., vyčíslených za dobu řádného splácení částkou 4 800 Kč, jakož i poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, jakož i ze seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení výše pohledávky činila 41 100 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 19. 2. 2021 s tím, že žalovaný byl vyzván, aby dluh včetně příslušenství uhradil žalobkyni. 6. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství, a to výzvou ze dne 21. 4. 2021. Výzva obsahovala skutkový i právní rozbor vzniku pohledávky a žalovaný v ní byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Odeslání výzvy žalovanému doporučeným způsobem prokazuje související poštovní podací lístek. 7. Shora popsaná skutková zjištění neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku, která odpovídala i zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, a příslušným ustanovením občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku a zejména § 1841 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel své povinnosti ze smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednanou částku, naopak žalovaný coby vydlužitel svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku. Proto mu soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na ni pohledávka za žalovaným z předmětného titulu smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. A protože dle § 1880 občanského zákoníku platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se příslušenství. Na smluvní úroky totiž právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok přímo ze smlouvy o zápůjčce ve spojení s § 2392 občanského zákoníku s tím, že žalobkyně žádala nižší než sjednané úroky. Na úroky z prodlení pak má žalobkyně nárok dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný. V dané věci byla zcela úspěšná žalobkyně, a proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 762 Kč Náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 584 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 600 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.