13 C 284/2021-21 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 3 154,80 Kč a dále s úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 1 650 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 22. 10. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky při sazbě 32,15 % ročně, vyčíslené za řádnou dobu trvání smlouvy částkou 3 000 Kč, dále odměnu za administrativní činnosti ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku ve výši 27 000 Kč pak měla splatit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč Poslední splátka takto měla být uhrazena dne 16. 12. 2019. Žalovaná ale řádně a včas splátky nehradila, zaplatila celkem pouze částku 1 000 Kč, a proto po dni splatnosti poslední splátky nadále dlužila uvedenému věřiteli částku 15 000 Kč na jistině úvěru, 2 300Kč na úroku, 3 000 Kč na poplatku za administrativní činnost a 5 700 Kč na poplatku za hotovostní inkaso. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni. Proto se nyní žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhá po žalované zaplacení celé žalované částky skládající se z dlužné jistiny a dlužných poplatků. Nadto po ní požaduje i smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení jdoucí vždy z dlužné jistiny úvěru za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti poslední stanovené splátky do zaplacení s tím, že žalobkyně tyto úroky a úroky z prodlení částečně, ke dni postoupení pohledávky, kapitalizovala. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žádosti o zápůjčku a ze zákaznické karty soud ověřil, že před uzavřením smlouvy byla náležitě ověřena úvěruschopnost žalované. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 10. 2018 vyplynulo, že společnost [právnická osoba] a žalovaná mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná svým podpisem převzetí uvedené sumy potvrdila. Ve smlouvě se přitom zavázala tuto částku dané společnosti vrátit, a to formou 60 hotovostních splátek po 450 Kč týdně. Tyto splátky v sobě zahrnovaly jak úhradu jistiny úvěru, tak i úhradu sjednaného administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč, sjednaných úroků při úrokové sazbě 32,15 % p. a., vyčíslených za dobu řádného splácení částkou 3 000 Kč, jakož i poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne, jakož i ze seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení výše pohledávky činila 28 000 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno s tím, že žalovaná byla vyzvána, aby dluh včetně příslušenství uhradila žalobkyni. 6. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství. Výzva obsahovala skutkový i právní rozbor vzniku pohledávky a žalovaná v ní byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Odeslání výzvy žalované doporučeným způsobem prokazuje související poštovní podací lístek. 7. Shora popsaná skutková zjištění neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel své smluvní povinnosti splnil, když žalované poskytl sjednanou částku, naopak žalovaná jakožto vydlužitelka svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky zápůjčky, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistiny zápůjčky, tak i sjednané úroky a poplatky. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku, a proto jí soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou na ni platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků a úroků z prodlení. Na úroky přitom vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni právo přímo ze smlouvy o zápůjčce ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. s tím, že žalobkyně žádala úroky v nižší sazbě než sjedané, a na úroky z prodlení pak dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný. V dané věci byla zcela úspěšná žalobkyně, a proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 492 Kč Náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.