13 C 307/2021-41 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 834 Kč s kapitalizovaným úrokem 197,04 Kč a s úrokem 18,9% ročně z částky 11 834,72 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení. Svůj nárok opřela o tvrzení, že dne 20. 12. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit i sjednané úroky ve výši 16,9 % ročně, jakož i uhradit příslušné ceny a platby dle aktuálního sazebníku žalobkyně p.a. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 3. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 20. 12. 2018 zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru ve výši limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpanou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 18,9 % ročně a platit i poplatky a ceny dle ceníku žalobkyně. Splácení úvěru včetně úroků a ostatních plateb bylo dojednáno tak, že žalovaný byl povinen úvěr splatit do jednoho roku ode dne počátku čerpání úvěru. Nedílnou součást smlouvy tvořily i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její ceník, přičemž žalovaný potvrdil, že se s nimi před podpisem smlouvy seznámil. 4. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný vyčerpal z titulu úvěru dle výše uvedené úvěrové smlouvy úvěr co do výše 10 000 Kč. Ke dni 30. 4. 2020, dlužil žalovaný žalobkyni celkem 11 834,72 Kč na jistině úvěru, na poplatcích, na úroku a smluvní pokutě. 5. Z výzvy k úhradě dlužné částky vyplývá, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě splatných splátek s tím, že byla upozorněna na účtované úroky z prodlení a náklady účelně vynaložené v souvislosti s tímto prodlením. 6. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu žalobkyní vyzvána k úhradě celé žalované částky včetně příslušenství. Ve výzvě byla výslovně upozorněna na možnost následného vymáhání dluhu soudní cestou. 7. Z provedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. 8. Žalobkyně, na základě smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené s žalovaným, dne 20. 12. 2018, poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Splácení úvěru včetně úroků a ostatních plateb bylo dojednáno tak, že žalovaný byl povinen úvěr splatit do jednoho roku ode dne počátku čerpání úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně, výčet možných poplatků a cen či smluvních sankcí byl obsažen v ceníku žalobkyně, který tvořil nedílnou součást smlouvy. Žalovaný dluh neuhradil a nezaplatil ani po opakovaných upomínkách ze strany žalobkyně. Proto žalobkyně požadovala splacení celého úvěru, když dlužná částka činila 11 834,72 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě uvedených částek s příslušenstvím s tím, že žalovaná byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 9. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Žaloba je důvodná. 13. Soud má v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž tato smlouva vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému úvěr, a to ve sjednané výši 10 000 Kč. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradila sjednané splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky i poplatky a případné smluvní sankce. Protože žalovaný nic nezaplatil, uložil mu nyní soud povinnost celou dlužnou částku žalobkyni zaplatit, když současně přezkoumal, že výše nákladů na vymáhání odpovídá smluvnímu ujednání a neodporuje uvedeným právním předpisům. Soud také vyhověl žalobě v části týkající se příslušenství, neboť na smluvní úroky má žalobkyně nárok vyplývající přímo ze smlouvy a z § 2395 o. z. a na zákonné úroky z prodlení má pak nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení odpovídá výši určené dle shora uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 834 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.