13 C 361/2020-18 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 3 558,80 Kč s příslušenství z titulu nesplacení revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 13. 3. 2017. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřela s žalovaným smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s výší úvěrového rámce 35 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku včetně úroků (ve výši 8,5 % měsíčně) a poplatků (12,5 % z každé čerpané částky úvěru) či případných smluvních sankcí splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši minimálně 12,5 % z nesplaceného úvěru či částkou 1 000 Kč, podle toho, co bude vyšší. Žalovaný vyčerpal částku 8 900 Kč, se splácením úvěru se však posléze dostal do prodlení a svůj dluh nevyrovnal ani poté, co byl k tomu právním předchůdcem žalobce opakovaně vyzýván. Následně byla celá pohledávka za žalovaným smlouvou ze dne 18. 12. 2019 postoupena na přechodného věřitele, [právnická osoba] a smlouvou ze dne 19. 12. 2019 pak z tohoto přechodného věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky, která odpovídá neuhrazené jistině úvěru. Nadto po žalovaném požadoval zákonné úroky z prodlení z této částky jdoucí od data následujícího po dni její splatnosti do zaplacení. Jiné příslušenství žalobce nežádal. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z provedených důkazů, zejména ze znění smlouvy o revolvingovém úvěru a ze souvisejících všeobecných a obchodních podmínek [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], jakož i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a z žádostí o úvěr tzv. loan application info a z potvrzení o provedených platbách, soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 3. 3. 2017 se [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému postupně finanční prostředky ve výši 3 500 Kč, 2 500 Kč a 2 900 Kč, celkem 8 900 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tyto částky včetně poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru a úroků ve výši 8,5 % měsíčně splácet pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 12,5 % nesplaceného úvěru či 1 000 Kč, podle toho, co je vyšší. Této své povinnosti však žalovaný nedostál, jak plyne z výpisů z účtu za období od 3. 3. 2017 do 3. 10. 2017. Nadále tak dluží z uvedeného titulu jistinu úvěru ve výši 3 558,80 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky dále vyplynulo, že uvedená pohledávka za žalovaným byla přes přechodného věřitele postoupena až na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ani poté svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby žalobcem znovu vyzýván. 5. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Žaloba je důvodná. 9. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž tato smlouva vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednaný úvěr v rámci dohodnutého úvěrového rámce. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť neuhradil všechny sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky a poplatky i případné smluvní sankce. Proto mohl právní předchůdce žalobce v souladu se smlouvou a § 1931 o. z. požadovat okamžité splacení celého dluhu, který odpovídal žalované částce. A protože ani poté žalovaný nic nezaplatil, uložil mu nyní soud povinnost celou žalovanou částku zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na něho platně dle § 1879 o. z. přešla. A protože platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části požadující po žalovaném úroky z prodlení, neboť na ně vznikl právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci dle § 1970 o. z. Soud současně přezkoumal, že požadované úroky z prodlení nepřesahují výši stanovenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, přičemž tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 558,80 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.