6 C 43/2021-57 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 17. 2. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 38.450 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku. Žaloba původně směřovala proti žalované [celé jméno původní účastnice], v průběhu řízení ale jmenovaná prokázala, že vozidlo prodala nynějšímu žalovanému, a soud proto na návrh žalobce rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalované. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Žalobce tvrdil, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla Daewoo Lanos [registrační značka]. Vozidlo bylo dne 3. 10. 2020 v Praze 20 účastno dopravní nehody, po níž bylo na příkaz policie žalobcem odtaženo na jeho odstavné parkoviště, kde bylo uskladněno od 3. 10. 2020 do 6. 1. 2021, a poté žalobcem převezeno na odstavné parkoviště provozované Magistrátem hlavního města Prahy v Dubči. Žalobou uplatněná částka sestává z nákladů na odtah vozidla do Dubče ve výši 2.900 Kč a na uskladnění vozidla na parkovišti žalobce ve výši 250 Kč za každý z prvních tří dnů, poté 400 Kč za každý den od čtvrtého do sto osmdesátého dne, a poté 50 Kč za každý další den. Soud zjistil, že vozidlo bylo zajištěno policií dne 3. 10. 2020 (viz protokol na č. l. 15 soudního spisu) a téhož dne policií odtaženo na parkoviště provozované žalobcem (viz sdělení na č. l. 19). Z něho bylo dne 12. 1. 2021 převezeno na parkoviště Magistrátu hlavního města Prahy. Žalobce vyúčtoval původní žalované [celé jméno původní účastnice] poplatky za uskladnění vozidla čtyřmi fakturami znějícími na 8.750 Kč, 12.000 Kč, 12.400 Kč a 5.300 Kč (zahrnující i poplatek za odtah). Původní žalovanou také před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu. Nynějšímu žalovanému předžalobní upomínku ani jinou výzvu nezaslal. Dle § 2 nařízení Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2019 vydaného v souladu s § 44 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, činí maximální cena za úplný odtah 1.900 Kč, za technický úkon provedený s vozidlem 1.300 Kč a za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí i jen započatý den 250 Kč/den, od čtvrtého dne do sto osmdesáti dnů 400 Kč/den a od sto osmdesátého dne 50 Kč/den. Nynější žalovaný se o nároku dozvěděl až z žaloby doručené spolu s usnesením o procesním nástupnictví náhradním způsobem dne 14. 6. 2021. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dluh zanikl, nebo vůbec nevznikl; to však žalovaný neučinil a tato skutečnost nevyplývá ani z listin založených v soudním spise. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Podle § 45 odst. 4 téhož zákona je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4706/2009 za odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu ustanovení § 45 zákona č. 361/2000 Sb. nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, ale i následné umístění tam, kde toto vozidlo nebude představovat překážku provozu. Je-li odtažení vozidla spojeno s jeho uskladněním, jsou i s tím spojené náklady nákladem na odstranění vozidla ve smyslu ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. Žaloba je co do jistiny po právu a jelikož žalovaný nezaplatil žalobci dluh včas, ocitl se v prodlení (§ 1908 odst. 2, § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a žalobci vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, v němž mohl žalovaný na dluh prvně plnit (den po doručení žaloby). Soud proto žalobě co do jistiny vyhověl a žalobci přiznal i úrok z prodlení jdoucí od 16. 6. 2021. V části žádající zaplacení zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dnů následujících po splatnosti čtyř výše zmíněných faktur soud musel žalobu zamítnout, protože tato vyúčtování nebyla nynějšímu žalovanému vůbec doručena. Soud také nepřiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšným, právo na náhradu nákladů řízení, a to s odkazem na § 142a o. s. ř., podle kterého má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně sedm dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. V projednávané věci ale nynější žalovaný vstoupil do řízení na návrh žalobce učiněný v průběhu řízení a žalobce nynějšího žalovaného před zahájením řízení k zaplacení dluhu nevyzýval. Soud zároveň neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, kvůli kterým by měl soud aplikaci výše uvedeného pravidla pominout a žalobci náhradu nákladů přiznat.