7 C 171/2021-39 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném žalobou, uplatněnou u soudu dne 24.5.2021, zaplacení žalované částky z titulu neuhrazení úvěru. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému 18.3.2019 úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen do 17.4.2019. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy a právní předchůdce žalovaného zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl právním předchůdcem žalobce zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy a žalovaný její znění odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě kódem [číslo]. Poskytnutý úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] (viz. čl. 5). Žalovaný právnímu předchůdci žalobce, ale na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1.12.2020 (viz. čl. 14) mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, nabyl žalobce pohledávku za žalovaným a po žalovaném požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 707,64 Kč a úrok ve výši 118,36 Kč Celkem 5 826 Kč. Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 71F76/82420 (viz. čl. 10) bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 118,36 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 707,64 Kč, a žalovaný se zavázal celý úvěr ve výši 5 826 Kč zaplatit do 17.4.2019. Podle § 2395 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba, poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku ve výši 4 000 Kč. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z tohoto závazku porušil, neboť řádně a včas poskytnutou částku včetně úroku a poplatku za poskytnutí úvěru nezaplatil. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovaným dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 400 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč.