9 C 182/2021-65 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou, doručenou soudu dne 17. 6. 2021, se žalobce domáhal po žalované zaplacení 210 590,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 160,27 Kč od 6. 4. 2018 do 24. 2. 2020, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 320,81 Kč od 6. 4. 2018 do 24. 2. 2020, s úrokem ve výši 13,6 % ročně z částky 208 490,59 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z částky 208 490,59 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla dne 6. 4. 2018 uzavřena smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček č. 225561431, na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 235 000 Kč. Žalovaná se měla též zavázat k úhradě úroků ve výši 13,6 % p.a. a poplatků dle platného Sazebníku. Úvěr měla žalovaná splácet formou 108 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 120,59 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, a proto byl dne 24. 2. 2020 úvěr zesplatněn. A protože celá tato pohledávka za žalovanou byla následně ke dni 21. 1. 2021 smlouvou postoupena na žalobce, domáhá se nyní žalobce namísto původního věřitele zaplacení celé žalované částky a nadto po něm žádá i úhradu smluvních úroků z jistiny půjčky za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení a také úhradu zákonných úroků z prodlení z jistiny půjčky za dobu od marného uplynutí lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Úrok i úrok z prodlení žalobkyně přitom částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení dotčené pohledávky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po výzvě soudu žalobkyně upřesnila, že právní předchůdce žalobkyně při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem v Žádosti klienta o konsolidaci úvěru ze dne 6. 4. 2018. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti [právnická osoba] a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byli kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Hodnocení úvěruschopnosti klienta bylo individuální, v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient deklaroval v žádosti, v tomto případě byl použit příjem ve výši 13 000 Kč. Klient zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 13 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. A dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měl klient v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 855,66 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti žádné závazky. Po provedeném individuálním hodnocení klienta právní předchůdce žalobkyně žádosti klienta vyhověl a konsolidoval jeden jeho interní závazek úvěrem ve výši 235 000 Kč se splátkou 3 783,59 Kč. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Ze Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček č. 225561431, jejíž nedílnou součást tvořily i obchodní podmínky žalobkyně, její sazebník poplatků, podmínky pro používání úvěru, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 6. 4. 2018 s žalovanou smlouvu, ve které se zavázala poskytovat žalované finanční prostředky ve výši 235 000 Kč. První den čerpání byl stanoven 6. 4. 2018, měsíční anuitní splátka byla stanovena na částku 3 783,59 Kč. Účel úvěru byl dle článku III stanoven na úhradu úvěrového účtu ve výši 95 397,84 Kč a zbývající část jistiny byla neúčelově poskytnuta ve prospěch žalované na účet. Pro případ zpoždění se splátkou úvěru je ve smlouvě zakotven nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení a na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky, jakož i poplatky za poskytnutí úvěru, poskytnutí výpisu, atd. Pro případ zesplatnění celého úvěru bylo výslovně dojednáno, že celá dlužná částka bude dále úročena aktuálním úrokem. 6. Z oznámení o zesplatnění ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že zesplatnila její dluh z důvodu porušování smluvních podmínek, a to ke dni 24. 2. 2020. Celkový dluh ve výši 217 016,51 Kč měla žalovaná zaplatit nejpozději do 11. 3. 2020. 7. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu vyzvána k úhradě žalované částky, a to předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2021, ve kterém byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni mimo jiné i pohledávky za žalovanou z výše uvedené smlouvy. 9. Oznámením o postoupení pohledávek z 2. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalované, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou. 10. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021 soud zjistil, že na úvěrovém účtu je evidována jistina po splatnosti ve výši 208 490,59 Kč, smluvní úroky ve výši 6 160,27 Kč, úroky z prodlení z jistiny ve výši 15 751,20 Kč a úroky z prodlení z úroky ve výši 569,61 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách částka 2 100 Kč, a tedy celková částka 233 071,67 Kč. 11. Z platební historie žalované soud zjistil, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 235 000 Kč a žalovaná plnila řádně splátky pouze do 9. 10. 2019, ke dni 24. 2. 2020 žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně dlužila 217 016,54 Kč. 12. Z žádosti o úvěr ze dne 6. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná, pracovní poměr má sjednán na dobu neurčitou, její průměrný měsíční příjem činí 13 000 Kč, bydlí v nájmu, nejsou prováděny srážky ze mzdy a nemá žádné jiné měsíční splátky. 13. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. 14. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala částku 235 000 Kč. Z důvodu neplnění závazku ze strany žalované došlo ke zesplatnění úvěru. Žalobkyně nadto požadovala po žalované úhradu dlužných smluvních úroků a také žádala úhradu zákonných úroků z prodlení po postoupení pohledávky na žalobkyni, neboť právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky ze smluv o bankovních službách na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby znovu vyzvána k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, avšak nijak na tuto výzvu nereagovala, ačkoliv byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 15. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 18. Žaloba je důvodná. 19. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., která odpovídala i všem požadavkům o.z. na závazky ze spotřebitelských smluv dle § 1810 a zejména dle § 1841 a násl. o.z. a také vyhovovala požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalované poskytla sjednané částky v celkové dosud nesplacené žalované částce. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť přestala hradit své závazky právní předchůdkyni žalobkyně. Celkem tak dluží žalobkyni žalovanou částku, neboť na žalobkyni byla pohledávka řádně postoupena. Proto jí soud nyní uložil povinnost tuto částku zaplatit, neboť ověřil, že jednotlivé složky této částky, jakož