13 C 315/2021-60 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 34 925 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku 27 500 Kč převedla na účet žalovaného a částku 2 500 Kč jako provizi na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr včetně sjednaných úroků formou pravidelných měsíčních splátek po 1 050 Kč. Splatnost první splátky byla ujednána na den 20. 8. 2020. Žalovaný ale splátky řádně a včas nehradil, proto došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 26. 10. 2020 Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal. Proto po něm žalobkyně požadovala úhradu dlužných splátek úvěru do zesplatnění ve výši 3 150 Kč, úhradu zesplatněné jistiny úvěru ve výši 28 401 Kč, úhradu nákladů na zaslané upomínky ve výši 3 x 100 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou prvních tří splátek úvěru do zesplatnění ve výši 3 x 499 Kč, smluvní pokutu z dlužné částky ve výši 0,1 % denně za dobu od zesplatnění úvěru do 15. 12. 2020 ve výši 1 577 Kč a také smluvní úroky ze zesplatněné jistiny úvěru, tedy z částky 28 401 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení a úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 28 401 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Z žádosti / smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 7. 2020, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím zprostředkovatele úvěru. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, což vyplývá z jeho čestného prohlášení o příjmech, výdajích a závazcích, dále z formuláře o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z jeho příloh tvořených dvěma výplatními páskami za měsíce duben a květen 2020 a výpisem z běžného účtu žalovaného za měsíc červen 2020 a také výpisem z centrální evidence exekucí na jméno žalovaného. Ve smlouvě o úvěru se žalobkyně zavázala, že poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, z čehož částka 2 500 Kč je provize zprostředkovatele hrazená poskytovatelem úvěru na pokyn žalovaného přímo zprostředkovateli. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 21,05 % ročně, a to formou 40 pravidelných měsíčních splátek po 1.050 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 20. 8. 2020, poslední pak dne 20. 11. 2023. Ve smlouvě byla sjednána možnost žalobkyně zesplatnit úvěr či jeho zbytek v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jedné splátky či její části po dobu delší než dva měsíce s tím, že okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odešle žalovanému písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Dále byla ve smlouvě sjednána i smluvní pokuta pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, jakož i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zesplatněného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení, a smluvní pokuta ve výši 499 Kč na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, avšak jen do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení splatným. Nad to se žalovaný zavázal zaplatit v případě prodlení příslušné zákonné úroky z prodlení a také uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením žalovaného, konkrétně poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 100 Kč. Z potvrzení o provedení transakcí bylo ověřeno vyplacení tvrzené částky žalovanému, jakož i dle pokynu žalovaného zprostředkovateli úvěru. Z přehledu splátek a jejich úhrad plyne, že ke dni 26. 10. 2020 dlužil žalovaný na splatných splátkách částku 3.150 Kč a na jistině úvěru částku 28.401 Kč. Z přípisu ze dne 26. 10. 2020 plyne, že tímto přípisem bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru k datu odeslání přípisu, a to pro kvalifikované porušení povinnosti hradit sjednané splátky žalovaným. Současně přípis obsahoval vyčíslení jednotlivých dlužných částek včetně smluvních pokut a příslušenství a předžalobní výzvu k úhradě těchto částek včetně příslušenství. 5. Skutečnosti vyplývající ze shora popsaných provedených důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za svá skutková zjištění. 6. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na kterou dopadá i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanovení občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednanou částku 30.000 Kč. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým povinnostem z této smlouvy nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěru, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistiny úvěru, tak i příslušnou část sjednaných úroků při sjednané sazbě 21,05 % ročně. Proto mohla žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním a s § 1931 občanského zákoníku úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném jak úhradu dlužných splatných splátek úvěru, tak i okamžité zaplacení celé dosud neuhrazené části jistiny úvěru. Nadto jí vznikl i nárok na účelně vynaložené náklady na vymáhání dlužných částek, jakož i na smluvní pokutu ve smyslu § 2048 občanského zákoníku, sjednanou ve smlouvě právě pro případ prodlení se splátkami i pro případ prodlení s uhrazením zesplatněného dluhu. Soud přitom přezkoumal, že výše uplatněné smluvní pokuty v jednotlivých případech i ve svém souhrnu nepřekračuje maximální povolenou výši stanovenou dle zákona o spotřebitelském úvěru. A protože žalovaný tyto částky, jež v součtu odpovídají žalované částce, dosud žalobkyni nezaplatil, uložil mu soud tímto rozsudkem povinnost tak učinit. 10. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Naopak požadované smluvní úroky soud přiznal žalobkyni jen částečně. Nárok žalobkyně na smluvní úroky vyplývá přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku, avšak výše těchto smluvních úroků je limitována § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. A protože v daném případě trvalo prodlení žalovaného déle než 90 dnů, soud přiznal po uplynutí této lhůty žalobkyni nárok na úroky v takto snížené výši a v části přesahující tuto výši žádané smluvní úroky zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §