13 C 324/2022-44 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 41 574,12 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 30. 8. 2018 smlouvu o bezúčelovém úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit mu i sjednané úroky, a to formou 60 pravidelných měsíčních splátek po 2 079 Kč. Dále bylo mezi stranami sjednáno oprávnění žalobce odstoupit od smlouvy v případě prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky či její části po dobu delší než jeden měsíc. Pro případ předčasného ukončení smlouvy byl dále sjednán nárok žalobce na vrácení dlužné jistiny úvěru spolu se sjednanými úroky, jakož i nárok na úhradu veškerých nákladů spojených s předčasným ukončením smlouvy. Žalovaný byl v prodlení se splátkou splatnou v lednu 2022. Proto žalobce od smlouvy odstoupil a požadoval po žalovaném zaplacení částky 41 574,12 Kč do 21. 4. 2022. Žalovaný však ani poté svůj dluh nevyrovnal. Žalobce tak po něm žádal úhradu celé dlužné částky a také zákonné úroky z prodlení, které žádal ve výši 13 % ročně z částky 41 574,12 Kč od 22. 4. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 30. 8. 2018 účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,99 % ročně, RPSN činilo 8,29 %. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku včetně úroků pravidelně splácet 60 měsíčními splátkami po 2 027 Kč. Pro případ prodlení s jakoukoliv úvěrovou platbou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Za každou písemnou, telefonickou či faxovou výzvu či upomínku byla sjednána paušální platba 600 Kč. V případě práva žalobce odstoupit od smlouvy byl žalovaný zavázán zaplatit smluvní pokutu až do výše rovnající se součtu sjednaných úroků za dobu od porušení smlouvy do konce sjednané doby úvěru. Ve smlouvě bylo rovněž zakotveno právo žalobce na náhradu škody vzniklé v důsledku porušení smlouvy žalovaným. Nedílnou součást smlouvy činil i splátkový kalendář, obchodní podmínky žalobce a jeho ceník administrativních úkonů. Z obchodních podmínek plyne oprávnění žalobce odstoupit od smlouvy v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s kteroukoli platbou ze smlouvy po dobu delší než jeden měsíc. V takovém případě má žalobce rovněž právo na zákonné úroky z prodlení. Dle obchodních podmínek je odstoupení účinné ke dni, který je uveden v písemném projevu vůle žalobce odstoupit od smlouvy. Z dotazníku a z potvrzení o příjmu vyplývá, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy žalobcem ověřena. Z výpisu z účtu žalobce je zřejmé převedení finančních prostředků ve výši 100 000 Kč žalovanému. Z přípisu ze dne 9. 3. 2022 se dále podává, že žalobce tímto odstoupil od smlouvy o úvěru [číslo] s žalovaným, a to pro prodlení žalovaného s hrazením plateb ze smlouvy po dobu delší než jeden měsíc. Účinnost odstoupení byla stanovena na den 3. 4. 2022, pokud žalovaný do té doby nezaplatí dlužné splátky a nároky ve výši 7 068 Kč a další splátku ve výši 2 027 Kč splatnou dne 3. 4. 2022. Z přípisu nazvaného finanční vypořádání ze dne 11. 4. 2022 dále plyne, že žalobce informoval žalovaného, že nastala ke dni 3. 4. 2022 účinnost odstoupení od smlouvy, a proto po žalovaném žalobce žádal úhradu nesplacené jistiny úvěru ve výši 32 479,02 Kč, neuhrazených pohledávek do dne zesplatnění ve výši 9 095,10 Kč, tedy celkem částku 41 574,12 Kč. Tuto částku žádal zaplatit do 21. 4. 2022. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 7. 2022 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby znovu vyzval žalovaného k úhradě žalované částky s tím, že jej výslovně upozornil na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Skutečnosti vyplývající ze shora popsaných důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Žaloba je převážně důvodná. 10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., která odpovídala i všem požadavkům o.z. na závazky ze spotřebitelských smluv dle § 1810 a zejména dle § 1841 a násl. o.z. a také vyhovovala požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Žalobce jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednanou částku 100 000 Kč. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky úvěru, ke kterým se zavázal. Proto mohl žalobce v souladu se smlouvou i § 1931 o.z. celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celé dlužné částky odpovídající žalované částce. A protože žalovaný dosud nic z této částky nezaplatil, uložil mu nyní soud povinnost celou žalovanou částku žalobci zaplatit. 11. Protože žalovaný nezaplatil dlužnou částku řádně a včas, ocitl se se svým peněžitým dluhem v prodlení, a žalobci tak vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je tato výše maximální, nelze ji překročit. Proto soud přiznal žalobci právo na úrok z prodlení, avšak pouze ve výši dané citovanými právními předpisy, tedy ve výši 11,75 % ročně z žalované částky od 22. 4. 2022 do zaplacení. Ve výši překračující tuto úrokovou sazbu, tedy ve výši 1,25 % ročně, pak uplatněný nárok žalobce soud zamítl. Pro úplnost k tomu soud upozorňuje na znění § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého je pro výši sazby úroku z prodlení rozhodná výše repo sazby nikoliv ke dni prodlení, ale pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný a neúspěšný byl jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 079 Kč, což je částka, které odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku. Jiné náklady žalobce nepožadoval.