13 C 331/2021-78 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplatit částku 2 660 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdkyně, [právnická osoba] (dále jen banka) ,uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovním účtu, na základě které vedla pro žalovaného účet č. [bankovní účet] a prováděla na něm transakce dle pokynů žalovaného. Žalovaný se ale na tomto účtu dostal do nepovoleného debetu, který přes výzvy banky nevyrovnal. Proto banka od smlouvy o účtu odstoupila a záporný zůstatek převedla na technický účet pro splácení pohledávky. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, a proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky odpovídající žalované částce a nadto po něm požaduje i úhradu zákonných úroků z prodlení za nedodržení termínu splatnosti závazků žalovaného. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména z rámcové smlouvy o finančních službách, přílohy k této smlouvě a z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet], jakož i z výpisu z technického účtu, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] mimo jiné smlouvu o vedení běžného účtu, na základě které tato banka zřídila a vedla pro žalovaného účet č. [bankovní účet], ke kterému byla uzavřena i smlouva o kontokorentu, tedy možnost přečerpat finanční prostředky až do sjednaného limitu. Žalovaný se však v rozporu se smluvním ujednání dostal na tomto účtu do nepovoleného záporného zůstatku, který ani přes výzvu banky nevyrovnal. Banka proto od smlouvy o účtu odstoupila a ke dni 1. 11. 2018 převedla dlužnou částku na evidenční účet. Výše dlužné částky činila 2 660 Kč, žalovaný byl vyzván k neprodlené úhradě této částky. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení, tedy ke dni 1. 5. 2019, činila celková dlužná částka skládající se z jistiny dluhu a z kapitalizovaných úroků z prodlení 2 802,23 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o účtu ve smyslu § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), na kterou dle § 2665 občanského zákoníku dopadala i úprava smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobce své povinnosti z této smlouvy splnila, když zřídila a vedla pro žalovaného sjednaný účet, naopak žalovaný svým smluvním povinnostem ze smlouvy nedostál, neboť se na účtu dostal do nepovoleného debetu, tedy překročil sjednaný úvěrový limit. Vznikla mu proto povinnost dlužnou částku neprodleně uhradit, což však dosud neučinil. Proto mu soud uložil povinnost dlužnou částku odpovídající žalované částce zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovaným z tohoto titulu smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť žalovaný tím, že svůj peněžitý dluh neuhradil řádně a včas, ocitl se v prodlení a žalobci tak vzniklo právo na úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že požadované úroky z prodlení nepřekračují výši určenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 660 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že při určení odměny advokáta vycházel z ustanovení § 14b a. t., neboť žalobu v této věci považuje za tzv. formulářový návrh, jaký žalobce u soudu podává opakovaně ve věcech skutkově i právně podobných, což je soudu známo z úřední činnosti. Současně byly naplněny také ostatní podmínky aplikace tohoto ustanovení, tedy že předmětem řízení je peněžité plnění, které nepřesahuje 50 000 Kč a že žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.