13 C 385/2021-19 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 597,87 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce č. 543524238, na základě které poskytl v hotovosti oproti podpisu na smlouvě žalované částku 22 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatek za zápůjčku ve výši 19 017 Kč, který se skládal z úroku ve výši 3 935 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 8 596 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a za komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Celkovou částku ve výši 41 017 Kč měla přitom uhradit formou 60 týdenních splátek po 684 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 29. 1. 2020. Žalovaná ale splátky řádně a včas nehradila. Celkem uhradila pouze částku 3 100 Kč, přičemž poslední splátku zaplatila dne 14. 12. 2018, jiné platby již na svůj dluh neprovedla. Po dni splatnosti poslední splátky tak nadále dlužila na jistině 19 274,71 Kč a na poplatku za zápůjčku 16 323,16 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni, a proto se nyní žalobkyně domáhala úhrady celé dlužné částky a nadto po žalované požadovala ještě úrok ve výši 29 % ročně jdoucí z dlužné jistiny zápůjčky od 30. 1. 2020 do zaplacení, přičemž jej za období od 30. 1. 2020 do 18. 12. 2020, tedy do dne postoupení pohledávky, kapitalizovala částkou 5 030,70 Kč. Dále uplatnila i nárok na úrok z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucí opět z dlužné jistiny od 22. 12. 2018, tedy po marném uplynutí sedmi dní od úhrady poslední splátky žalovanou, do zaplacení, jež opět částečně kapitalizovala za období od 22. 12. 2018 do 18. 12. 2020, a to částkou 3 508 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Ze smlouvy o zápůjčce„ [příjmení] [anonymizována dvě slova]“ č. 543524238 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 22 000 Kč formou peněžité zápůjčky, a to v hotovosti oproti podpisu na smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i tzv. poplatek za zápůjčku ve výši 19 017 Kč. Tento poplatek se skládal z úroku ve výši 3 935 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Celkovou částku ve výši 41 017 Kč se žalovaná zavázala uhradit formou 60 týdenních splátek po 684 Kč. Dále ve smlouvě ve zvláštním odstavci byla uvedena úroková sazba ve výši 29 % ročně. Dle bodu 6 včleněných podmínek vyplývá, že v případě prodlení s úhradou splátky je žalovaná povinna uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, maximálně však do zákonem stanoveného limitu, dále je povinna hradit náhradu účelně vynaložených nákladů včetně paušalizovaných poplatků a také zákonný úrok z prodlení, náhradu škody a náhradu nákladů případného soudního řízení. Dle čl. 9 je smlouva uzavřena na dobu určitou, přičemž její účinnost trvá od jejího uzavření do dne splatnosti poslední splátky, nedojde-li k předčasnému ukončení smlouvy. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, jež vznikly za dobu jejího trvání. Ze související zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce zjišťoval od žalované údaje o schopnosti úvěr splácet, a to tak, že posuzoval udané příjmy, doložené pracovní smlouvou a výplatními páskami, a udávané výdaje. Z tabulky umoření dále vyplynulo, že žalovaná z uvedeného titulu uhradila pouze částku 3 100 Kč, a to dne 14. 12. 2018. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou plynoucí z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení výše dlužné částky činila 49 087,97 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla vyzvána k neprodlené úhradě dlužné částky a příslušenství na účet žalobkyně. 5. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 9. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel své smluvní povinnosti splnil, když žalované poskytl sjednanou částku, naopak žalovaná coby vydlužitelka svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas poskytnutou částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila a nezaplatila mu ani celé sjednané poplatky. Nadále tak dluží na žalovanou částku. Proto jí soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka z uvedeného titulu přešla ve smyslu § 1879 o. z. právě na žalobkyni. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části žádající z částky 19 274,71 Kč (z dlužné jistiny zápůjčky) úroky z prodlení, na které vznikl právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni nárok dle § 1970 o. z. Přitom bylo přezkoumáno, že požadované úroky z prodlení nepřesahují výši stanovenou právními předpisy, zejména citovaným nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 10. Naopak soud nevyhověl žalobě požadující po žalované smluvní úroky ve výši 29 % ročně jdoucí z částky 19 274,71 Kč od 30. 1. 2020 do zaplacení, jež žalobkyně částečně kapitalizovala částkou 5 030,70 Kč. Ze znění smlouvy nárok na tyto úroky nevyplývá. Ve smlouvě je uvedeno, že za poskytnutí zápůjčky náleží věřiteli poplatek za zápůjčku, který je vypočten z kalkulačních položek, jimiž je mimo jiné úrok ve výši 3 935 Kč. Věřitel neměl dle smlouvy oprávnění výši poplatku jednostranně měnit. Ve smlouvě nebylo ujednáno, že by nad rámec úroků zahrnutých do poplatku, měla žalovaná povinnost hradit další smluvní úroky. Takové ujednání z žádného odstavce smlouvy nevyplývá, není uvedeno ani v odstavci upravujícím výši úrokové sazby. Zde byla pouze uvedena výše sazby úroků, a to 29 % ročně, ovšem toto ujednání se jeví jako vyjádření povinnosti věřitele uvést sazbu, jaké bylo pro výpočet úroků, myšleno úroků zahrnutých do poplatku za zápůjčku, použito. Jediným výkladem smlouvy, který z hlediska ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany obstojí, je tak výklad, že ve smlouvě byly sjednány úroky pouze v částce 3 935 Kč, a to jako v částce konečné. Takové ujednání ostatně ani neodporuje § 2390 a § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého jsou úroky možnou nikoliv nutnou součástí smlouvy o zápůjčce. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (když se od jejího úspěchu ve výši 79 % odečetl její neúspěch ve výši 21 %) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 090 K