13 C 41/2022-22 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že žalovaný je vlastníkem vozidla Seat Toledo, [registrační značka], [VIN]: [anonymizováno], barva světle modrozelená metalíza. Tvrdil, že uvedené vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2015 prodal žalovanému a s vozidlem mu předal i všechny dokumenty k vozidlu, včetně technického průkazu, protokolu o evidenční kontrole apod. Žalovaný však v rozporu s ujednáním nezajistil přepis vlastníka vozidla v registru silničních vozidel a neučinil tak ani dodatečně, na výzvy žalobce. Žalobce tak má na určení vlastníka vozidla naléhavý právní zájem, neboť jinak nemůže u příslušného správního orgánu změny zápisu vlastníka v registru vozidel dosáhnout. 2. Žalovaný tvrzení žalobce nesporoval. K jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, se nedostavil, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Soud nejprve posuzoval, zda má žalobce na určení vlastnictví k uvedenému automobilu naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. Dospěl přitom k závěru, že je zde naléhavý právní zájem dán, neboť bez určení tohoto vlastnictví nelze dosáhnout změny zápisu o vlastníku vozidla v registru silničních vozidel vedeným příslušným správním orgánem, když žalobce nemá ve svém držení listiny, které je při této změně nutné předložit dle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., v platném znění. Současně se zapsáním určité osoby jako vlastníka a provozovatele vozidla v registru silničních vozidel jsou spojeny právní důsledky jako př. vymáhání povinného pojistného a náhrad za podmínek daných zákonem č. 168/1999 Sb., v platném znění, či účast v řízení o přestupcích v případě porušení pravidel silničního provozu s vozidlem ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., v platném znění. Proto je bez určení vlastnictví právní postavení žalobce nejisté, a žalobce má tak naléhavý právní zájem na tom, aby vlastnictví vozidla bylo určeno. 4. Z kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2015 vyplývá, že žalobce prodal žalovanému předmětné vozidlo, přičemž sjednaná kupní cena byla zaplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Současně kupující svým podpisem potvrdil, že od prodávajícího převzal vozidlo i se všemi náležitostmi. Ve smlouvě je také uvedeno, že zaplacením kupní smlouvy (sic!) uvedené v čl. IV smlouvy, přechází na kupujícího vlastnické právo prodávaného motorového vozidla. 5. Z kopie technického průkazu vozidla bylo k vozidlu zjištěno, že jde o vozidlo Seat Toledo, nákladní automobil skříňový, barva světlá modrozelená metalí, palivo NM, zdvih. objem 1 896 cm3, jako vlastník a provozovatel je zde zapsán žalobce. 6. Z výzvy k jednání ze dne 20. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného, aby dotčené vozidlo v příslušné evidenci přepsal s tím, že byl upozorněn na následnou možnost podání žaloby na určení vlastnictví u soudu. 7. Skutečnosti plynoucí z výše uvedených provedených důkazů neobsahují rozpory, ani žalovaný je nijak nesporoval, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 8. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 9. Podle § 2079 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 10. Po právním posouzení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 občanského zákoníku, na jejímž základě došlo ve smyslu § 1099 občanského zákoníku k převodu vlastnického práva k uvedenému automobilu ze žalobce na žalovaného, když současně s podpisem smlouvy došlo k zaplacení kupní ceny i k předání vozidla s příslušenstvím. S účinností od 10. 5. 2015 je tak vlastníkem předmětného vozidla žalovaný. Proto soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný, vůči tomu účastníkovi, který úspěšný nebyl. V dané věci byl zcela úspěšný žalobce, avšak ten se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.