3 C 189/2021-24 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobce podal dne 12. 11. 2021 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se náhrady nákladů na ošetření žalovaného. 2 Podle ust. § 42 odst. 4 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek platí, že vyšetření zjišťující obsah alkoholu nebo jiné návykové látky a doprava do zdravotnického zařízení za účelem provedení tohoto vyšetření podle zákona č. 379/2005 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se uhradí podle zákona č. 379/2005 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (31. 5. 2017). Podle ust. § 16 odst. 8 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů platí, že vyšetření biologického materiálu a dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky než alkoholu, vyšetřovaná osoba. 3 Soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému ošetření ve dnech 19. 8. 2020 – 24. 8. 2020. Žalovaný nebyl v době ošetření pojištěn, jednalo se tak o tzv. samopláteckou zdravotní péči. Výše úhrady za ošetření odpovídala žalované částce a byla žalovanému vyúčtována příslušnou fakturou s datem splatnosti 1. 1. 2021. Žalovaný nezaplatil, ačkoliv byl ve výzvě upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle § 2636 zákona č. 89/2016 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) ve spojení se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění (dále jen zákon o veřejném zdravotním pojištění) a zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění (dále jen zákon o zdravotních službách). Dospěl přitom k závěru, že mezi žalobcem jako poskytovatelem a žalovaným coby příkazcem byla platně uzavřena smlouva o péči o zdraví ošetřovaného, zde žalovaného. Žalobce své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému na jeho žádost uvedené zdravotní výkony, žalovaný však nikoliv, neboť dosud žalobci nezaplatil cenu za provedené ošetření, když toto ošetření nebylo uhrazeno z veřejného zdravotního pojištění, neboť ošetřovaný nebyl v době ošetření pojištěn. Dle § 41 odst. 1c) zákona o zdravotních službách přitom platí, že pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem, a které nejsou hrazeny nebo částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů. Proto byl žalovaný povinen uhradit žalobci vyúčtované zdravotní výkony. Žalovaný je v prodlení se zaplacením, a proto je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Proto soud vyhověl žalobě. 4 Žalobce uspěl ve sporu, a má tak právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 občanského soudního řádu. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. (ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu). Soud přiznal žalobci 300 Kč jako paušální náhradu hotových výloh nezastoupeného účastníka sporu za podání žaloby a předžalobní výzvu, na základě ust. § 2 odst. 1, 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a podle ust. § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Dále žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku 1000 Kč Celkem 1600 Kč. 5 Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. 6 Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Soudu nejsou známy důvody pro určení jiné pariční lhůty.