6 C 161/2022-77 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tam rovněž uvedeným příslušenstvím. Žalobu opřel o tvrzení, že jeho předchůdce, [právnická osoba], uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku s ročním úrokem ve výši 14,19 % a dohodnutými poplatky splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Protože žalovaný nesplácel dluh řádně, využil předchůdce žalobce svého práva ze smlouvy a ke dni 20. 10. 2021 celý dluh včetně poplatků a příslušenství zesplatnil. Dluh sestával z jistiny ve výši 46.733,40 Kč s připsaným úrokem ve výši 1.147,30 Kč, úroku z prodlení ve výši 1.244,76 Kč kapitalizovaného ke dni 1. 2. 2022 a poplatků ve výši 2.597,28 Kč. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud zjistil, že předchůdce žalobce ([právnická osoba], dále jen věřitel) s žalovaným uzavřeli dne 4. 2. 2021 prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o úvěru (viz smlouvu na č. l. 14 a násl. soudního spisu), ve které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému 50.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 8. 9. 2023 v pravidelných měsíčních splátkách po 2.000 Kč spolu s úrokem ve výši 14,49 % ročně, poplatky za pojištění úvěru ve výši podle ceníku věřitele (ke dni uzavření smlouvy 220 Kč měsíčně). Ve smlouvě bylo sjednáno právo věřitele prohlásit v případě porušení smlouvy zejména z důvodu prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo z důvodu prodlení s úhradou více splátek celý zůstatek úvěru za splatný. Ještě před uzavřením smlouvy o úvěru věřitel ověřil z běžného účtu žalovaného, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 27.868 Kč, splátkové zatížení po poskytnutí předmětného úvěru bude činit 7.693 Kč a náklady na živobytí odhadl věřitel na 16.100 Kč (což je z hlediska obecné zkušenosti závěr přiměřený). Žalovanému bylo poukázáno 50.000 Kč na jeho účet dne 4. 2. 2021 (viz přehled plateb na č. l. 6 soudního spisu). Věřitel upomenul žalovaného o úhradu splátky dopisem ze dne 18. 9. 2021 (č. l. 19 soudního spisu). Dopisem ze dne 20. 10. 2021 (viz č. l. 24 soudního spisu) pak věřitel sdělil žalovanému, že zesplatnil celý dluh zahrnující jistinu, úroky a úroky z prodlení a vyzval jej k okamžité úhradě. Pohledávku z úvěrové smlouvy věřitel postoupil žalobci smlouvou ze dne 26. 1. 2022 (č. l. 20 a násl. a 37-38 soudního spisu). Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, za současného použití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinností žalovaného bylo vrátit zapůjčené peníze spolu s úrokem a poplatky za sjednané služby (§ 1746 odst. 2 o. z.). Protože žalovaný neplatil dohodnuté splátky zápůjčky dle podmínek stanovených ve smlouvě řádně a včas, měl žalobce podle smlouvy právo zesplatnit zbytek dluhu (jistinu včetně úroků a sjednaného poplatku). Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a neshledal žádný rozpor s těmito předpisy, ke kterému by byl oprávněn přihlédnout z úřední povinnosti. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok ze smlouvy o úvěru z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně přiznání zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Soudu je ovšem z úřední činnosti známo, že se žalobce podnikatelsky dlouhodobě a hromadně zaobírá nákupem a vymáháním pohledávek, což ostatně žalobce prezentuje i na svých webových stránkách. Náklady spočívající v odměně advokáta proto shodně s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2018 č. j. 26 Co 352/2017-38 soud nepovažuje za účelně vynaložené. Je-li jádrem podnikatelské činnosti žalobce nákup a vymáhání pohledávek, nelze mu přiznat náhradu nákladů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za zastupování advokátem v soudních řízeních, v nichž jsou takové pohledávky uplatněny, probíhá-li řízení obvyklým a předvídatelným způsobem, protože takový žalobce by měl disponovat vlastním odborným personálem, který vykonává potřebné úkony směřující k naplnění předmětu jeho činnosti. V podrobnostech pak soud odkazuje na shora citované rozhodnutí krajského soudu. Účelně vynaloženým nákladem řízení naopak jednoznačně je žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 2.020 Kč. Žalobci rovněž náleží čtyři paušální náhrady po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za sepis výzvy k plnění, sepis žaloby, přípravu na jednání a účast na jednání). Náklady žalobce činí celkem 3.220 Kč.