7 C 126/2022-36 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobce se domáhal po žalovaných svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 14.1.2022, zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení uznání dluhu dle § 2053 o. z., neboť účastníci řízení uzavřeli nájemní smlouvu bytu [číslo] v domě [adresa], v [obec a číslo], [ulice] č. org. [anonymizováno], který je ve vlastnictví žalobce a nájemné a zálohy na služby byly splatné vždy k 5. dni daného kalendářního měsíce. Dluh po lhůtě splatnosti na nájemném a zálohách na služby včetně měsíce března 2021, byl žalovanými 15. 3. 2021 písemně uznán co do důvodu i výše 19 114 Kč a žalovaní se v uznání dluhu zavázali dluh uhradit do 30. 6. 2021, což se nestalo. 2 Protože se žalovaní k jednání, ke kterému byli řádně předvoláni, nedostavili ani včas nepožádali z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3 Z listiny nazvané uznání dluhu, datované 15. 3. 2021 a podepsané oběma žalovanými bylo zjištěno, že žalovaní v tomto uznání dluhu prohlásili, že jako nájemci bytu [číslo] o velikosti 1+kk s příslušenstvím v domě [adresa] v [obec a číslo], [ulice a číslo], stojícím na pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a katastrálním území Holešovice, uznávají co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 19 114 Kč, vzniklý nezaplacením nájemného a zálohy na služby, spojené s užíváním výše označeného bytu, včetně částek splatných k 5. 3. na měsíc březen 2021 s tím, že dluh na nájemném k 31. 3. 2021 činil 15 114 Kč a dluh na zálohách 4 000 Kč. Zároveň se žalovaní zavázali tento dluh uhradit do 30. 6. 2021. 4 Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznání dluhu není novým právním titulem závazku. Zakládá se jím právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval, která je ovšem vyvratitelná důkazem opaku. Znamená to, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Procesním důsledkem uznání dluhu je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na kterém je, chce-li být ve sporu úspěšný, aby prokázal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo jinak zanikl. 5 Jestliže tedy žalovaní 15. 3. 2021 platně podle § 2053 o. z. písemně uznali vůči žalobci svůj dluh, co do důvodu i výše s příslibem jej vrátit, přešlo na ně důkazní břemeno ohledně prokázání neexistence dluhu, tedy že dluh vůči žalobci nevznikl, popřípadě zanikl. Žalovaní, ale nic takového ani netvrdili, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalované povinností zaplatit žalobci žalovanou částku včetně úroků z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. právo od data prodlení žalovaného s plněním. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6 Protože žalobce byl v řízení plně úspěšný, má dle § 142a odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v částce 8 986 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 1 900 Kč a 3x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH v částce 1 386 Kč.