7 C 54/2022-62 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 22.12.2021, zaplacení žalované částky s příslušenstvím, neboť jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel 19.12.2019 se žalovanou smlouvu o úvěru č. 635482001 (viz. čl. 32), na základě které žalované poskytl 3 000 Kč, které se žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit spolu s příslušenstvím do 18.1.2020. Úvěruschopnost žalované právní předchůdce žalobce posoudil dle informací, které získal z registru SOLUS, registru nebankovních a bankovních registrů a insolvenčního rejstříku. Žalovaná, ale sjednanou částku řádně a včas právnímu předchůdci žalobce neuhradila a právnímu předchůdci žalobce tak dle smlouvy o úvěru vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a dále na paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání upomínek žalované. Svou pohledávku za žalovanou, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 3 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, právní předchůdce žalobce postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2021 s účinností ke 14.6.2021 (viz. čl. 13), přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25.6.2021 (viz. čl. 19). Nad rámec shora uvedených nároků požaduje žalobce po žalované kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 410,14 Kč za období od 19.1.2020 do 1.6.2021, náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny jdoucí od 15.6.2021 do zaplacení. Protože se žalovaná k nařízenému jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Podle § 2395 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba, poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména když se jednalo i nižší částku. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalované dohodnutou částku ve výši 3 000 Kč. Naopak žalovaná své smluvní povinnosti z tohoto závazku porušila, neboť řádně a včas právnímu předchůdci poskytnutou částku nevrátila. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovanou dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalované povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 400 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 200 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 189 Kč.