10 C 163/2023-69 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 17 831,26 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že je právním nástupcem (fúze sloučením) [právnická osoba], která se žalovaným uzavřela dne 12. 11. 2020 smlouvu o hotovostním úvěru č. 1009491971. Na základě této smlouvy uvedená společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit sjednané úroky a případné poplatky, a to vše formou pravidelných měsíčních splátek po 4 365 Kč. Ve smlouvě byl konkrétně sjednán úrok ve výši 19,99 % a poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 600 Kč a také měsíční pojištění ve výši 356 Kč. Žalovaný ale posléze splátky řádně a včas nehradil, a proto došlo ke dni 14. 12. 2022 k zesplatnění celého dluhu. Žalovaný přitom na jistině úvěru dlužil částku 14 662,80 Kč, na smluvním úroku částku 600,46 Kč, na pojistném 1 068 Kč a smluvní pokutě 1 500 Kč Smluvní pokuta je přitom požadována za pozdní úhrady splátek za září 2022, říjen 2022 a listopad 2022, vždy ve výši 500 Kč za každé opoždění. A protože ani poté žalovaný dluh nevyrovnal, domáhal se žalobce úhrady všech uvedených částek a nadto po žalovaném žádal další smluvní úrok a také zákonné úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Z výpisu z obchodního rejstříku na žalobce bylo ověřeno, že k 4. 5. 2021 došlo fúzi sloučením, a to společnosti [právnická osoba], jakožto nástupnické společnosti se společností [právnická osoba], jakožto zanikající společnosti. Jmění zanikající společnosti přešlo na nástupnickou společnost. 5. Ze smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 12. 11. 2020 včetně splátkového kalendáře, a úvěrových podmínek soud zjistil, že poskytovatel služby [název], [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu, ve které se daný věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 80 000 Kč s tím, že byla sjednána roční úroková sazba ve výši 19,99 %, poplatek za úvěr ve výši 1 600 Kč a měsíční pojistné ve výši 356 Kč. Žalovaný se zavázal uvedený úvěr, úroky a poplatky splatit 25 pravidelnými měsíčními splátkami po 4 365 Kč. Nejpozději měl být úvěr takto splacen dne 9. 12. 2022. Pro případ opoždění s platbou splátky nebo jiné platby dle smlouvy bylo sjednáno oprávnění věřitele naúčtovat žalovanému náklady na vymáhání dluhu s tím, že částky poplatků a cen jsou uvedeny v úvěrových podmínkách a sazebníku, a také smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Dále bylo ujednáno, že pokud žalovaný nezaplatí 2 měsíční splátky po sobě nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, může věřitel celý dluh zesplatnit. V případě zesplatnění byl věřitel dle smlouvy oprávněn účtovat žalovanému jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 % z nesplacené jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení, do výše 200 000 Kč, dále bylo sjednáno, že trvá nárok na roční úrokovou sazbu dle smlouvy a vzniká také nárok na zákonný úrok z prodlení. 6. Z úvěrové zprávy, výpisů z účtu žalovaného, interního ověření zaměstnavatele a porovnání příjmů a výdajů žalovaného bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného. 7. Z potvrzení o vyplacení úvěru plyne převedení částky 80 000 Kč na účet žalovaného dne 12. 11. 2020. 8. Z přípisu ze dne 14. 12. 2022 plyne, že došlo k zesplatnění celého dluhu plynoucího ze shora uvedené smlouvy o hotovostním úvěru, a to proto, že žalovaný uhradil pouze 21 splátek, další splátky již nehradil, ačkoliv byl k tomu opakovaně vyzýván. Dlužná částka činila 17 831,26 Kč. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 17. 1. 2023 plyne, že před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že jej výslovně upozornil na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 10. Skutečnosti vyplývající z uvedených listin neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 11. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 14. Žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný mezi sebou platně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., v platném znění. Žalobce, jakožto úvěrující, své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému finanční prostředky za sjednaných podmínek. Naopak žalovaný, coby úvěrovaný, svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky úvěru, kterými měl uhradit jak dlužnou jistinu s úroky, tak i poplatky a pojištění. Proto mohl žalobce v souladu se smlouvou a s § 1931 občanského zákoníku celý dluh zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celé dlužné částky, jakož i smluvní pokuty sjednané pro případ každé včas neuhrazené splátky, což plyne ze smlouvy ve spojení s § 2048 občanského zákoníku a § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Celková dlužná částka tak v souhrnu odpovídala žalované částce. A protože žalovaný dosud dluh nevyrovnal, uložil mu nyní soud povinnost celou žalovanou částku žalobci zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na smluvní úrok vzniklo žalobci právo dle smlouvy ve spojení s § 2395 občanského zákoníku a na úroky z prodlení vznikl žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků odpovídá limitu danému § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, a výše úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 695,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 831,26 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 360 Kč ve výši 1 335,60 Kč.