10 C 39/2023-51 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 46 723,49 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 31. 1. 2017 uzavřela s panem [jméno] [příjmení] smlouvu o Rychlé půjčce č. 2323001, na základě které poskytla jmenovanému úvěr ve výši 90 000 Kč. Jmenovaný se zavázal uvedenou částku žalobkyni vrátit a zaplatit i úroky a poplatky dle smlouvy, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 2 829 Kč. Do dne 7. 6. 2019 jmenovaný splátky hradil. Dne 10. 7. 2019 však jmenovaný zemřel. Proto v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění celé zbývající dlužné částky, která činila 46 628,49 Kč na jistině, 394,39 Kč na smluvním úroku, 95 Kč na poplatcích a 45,47 Kč na úroku z prodlení. Dědictví po jmenovaném nabyla žalovaná. Žalobkyně ji proto vyzvala k úhradě dlužné částky do 12. 10. 2022. Žalovaná ale nic žalobkyni neuhradila, ačkoliv byla předžalobní výzvou znovu vyzvána k úhradě žalované částky s příslušenstvím. Proto se žalobkyně po ní domáhala kromě úhrady dlužné jistiny úvěru, dlužných poplatků a dlužných smluvních úroků také zaplacení zákonných úroků z prodlení jdoucích z částky 46 723,49 Kč od 13. 10. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 2323001 ze dne 31. 1. 2017 a jeho akceptace z téhož dne soud zjistil, že pan [jméno] [příjmení], uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 90 000 Kč a jmenovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit přitom úrok ve výši 19,9 % ročně a příslušné poplatky a pojištění. Úhradu se zavázal provést formou 48 pravidelných anuitních měsíčních splátek ve výši 2 829 Kč. Mezi účastníky smlouvy bylo sjednáno, že část poskytnutých prostředků z úvěru je účelově vázána na splacení dluhu z úvěru, který žalobkyně poskytla jmenovanému na základě smlouvy č. 1882809, zbývající část prostředků z úvěru není účelově vázána a byla jmenovanému poskytnuta na jeho bankovní účet. Z produktových podmínek pro osobní úvěry žalobkyně, konkrétně z čl. 14, plyne, že dluh klienta ze smlouvy o úvěru se stává splatným, pokud klient zemře a zároveň je jediným úvěrovaným, a to ke dni, kdy se žalobkyně o úmrtí klienta dozvěděla. 5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta včetně záznamu vyhodnocení kontrol soud ověřil, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost pana [jméno] [příjmení] prověřována. 6. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu bylo zjištěno, že pan [jméno] [příjmení] dne 31. 1. 2017 obdržel částku 90 000 Kč, splátky hradil od 6. 3. 2017 až do 7. 6. 2019. 7. Z usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 4. 2022, které nabylo právní moci téhož dne, vyplývá, že soud rozhodl příslušným notářem jako soudním komisařem tak, že se potvrzuje, že veškeré dědictví po zůstaviteli panu [jméno] [příjmení] nabyla pozůstalá manželka jmenovaného, tedy žalovaná, která dědí podle zákonné posloupnosti v druhé třídě dědiců bez výhrady soupisu, a proti tomu nese pasiva dědictví, mimo jiné i dluh vůči žalobkyni z titulu smlouvy o Rychlé půjčce č. 2323001 ve výši 47 163,57 Kč s příslušenstvím. 8. Z přehledu struktury dluhu vyplývá, že ke dni 7. 10. 2022 činil dluh na splátkách úvěru 46 628,49 Kč, dluh na smluvním úroku 394,39 Kč, dluh na poplatcích 95 Kč, celkem 47 163,35 Kč (po odečtení dluhu na úroku z prodlení ve výši 45,47 Kč). 9. Z přípisu žalobkyně ze dne 12. 9. 2022 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou, jako dědičku po panu [jméno] [příjmení], k úhradě dlužné částky ve výši 47 163,35 Kč nejpozději do 12. 10. 2022. 10. Z přípisu žalobkyně ze dne 13. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 47 163,35 Kč s tím, že nebude-li vše uhrazeno v dodatečné lhůtě do 26. 10. 2022 bude dluh vymáhán soudní cestou. Přípis byl žalované zaslán doporučeným způsobem, jak plyne z podací stvrzenky z téhož dne. 11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. 12. Žalobkyně uzavřela s panem [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 90 000 Kč Tyto finanční prostředky byly účelově vázané na splacení předchozího úvěru jmenovaného u žalobkyně. Jmenovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky včetně úroků při sazbě 19,9 % ročně a poplatcích dle sazebníku žalobkyně a pojištění pravidelně splácet anuitními měsíčními splátkami. To činil až do své smrti. Veškeré dědictví po jmenovaném jako zůstaviteli včetně závazku vůči žalobkyni nabyla žalovaná, coby pozůstalá manželka jmenovaného. Žalovaná v dědickém řízení nevznesla výhradu soupisu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé zbývající dlužné částky ve výši žalované částky, neboť po úmrtí původního dlužníka došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná na výzvu k zaplacení nereagovala, ačkoliv byla k zaplacení vyzvána i tzv. předžalobní výzvou, ve které byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 1701 o. z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Podle § 1704 o. z. neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. 15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 17. Žaloba je důvodná. 18. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalované a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná § 1810 a zejména dle § 1841 a násl. o. z. a také zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když právnímu předchůdci žalované poskytla sjednanou částku 90 000 Kč. Právní předchůdce žalované plnil své smluvní povinnosti až do své smrti. Následně dle ujednání ve smlouvě byl celý dluh z uvedeného titulu zesplatněn. Celé dědictví, včetně uvedeného dluhu vůči žalobkyni, nabyla jako dědička žalovaná. V dědickém řízení žalovaná neuplatnila výhradu soupisu, a proto byla povinna celou dlužnou částku žalobkyni uhradit. To však dosud žalovaná neučinila, a proto jí nyní soud uložil povinnost dlužnou částku odpovídající žalované částce žalobkyni zaplatit, a to včetně příslušenství, které je tvořeno kapitalizovaným úrokem ke dni zesplatnění dluhu a také úrokem z prodlení, na který vzniklo žalobkyni právo dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla se svým peněžitým dluhem v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaného úroku z prodlení nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 973,50 Kč Náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 870 Kč, dále z odměny právního zástupce dle § 6, § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, (dále jen a. t.), z tarifní hodnoty 46 723,49 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) ve výši 2 x 2 980 Kč a 1 půl úkon (jednoduchá výzva k plnění) ve výši 1 x 1 490 Kč včetně paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a také 21 % DPH z částky 8 350 Kč ve výši 1 753,50 Kč.