10 C 46/2023-92 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 10 287,68 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel 16. 7. 2014 smlouvu o osobní kreditní kartě, na základě které umožnil žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku vrátit a zaplatit i úroky ve výši 19,90 % ročně. V průběhu smluvního vztahu se pak úvěrová sazba zvýšila s účinností od 6. 1. 2015 na sazbu 21,99 % ročně. Současně žalovaný ve smlouvě přistoupil i k pojištění s tím, že se zavázal hradit pojistné ve výši 0,49 % měsíčně z čerpané částky. A také se zavázal hradit poplatky a ceny dle sazebníku žalobce. Vše měl splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru, minimálně však částkou 100 Kč. Posléze ale žalovaný přestal měsíční splátky hradit. Proto žalobce od smlouvy s účinností ke dni 6. 10. 2022 odstoupil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu. Ani poté však žalovaný nic nezaplatil. Nadále tak dlužil na jistině úvěru 9 148,68 Kč, na poplatcích 1 080 Kč, na kapitalizovaném úroku ke dni 19. 10. 2022 částku 965,27 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení ke dni 19. 10. 2022 částku 153,51 Kč. Nadto po něm žalovaný požadoval smluvní úrok a úrok z prodlení oba shodně ve výši 15 % ročně jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 20. 10. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále jen o.s.ř.). 3. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 16. 7. 2014 včetně přehledu cen a poplatků a pojistných podmínek, jakož shodně i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, ve které se žalobce zavázal vydat žalovanému kreditní kartu, díky níž žalovaný mohl čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou jistinu úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru, nejméně však částkou 100 Kč. Současně se ve splátce zavázal hradit úroky ve výši dle oznámení žalobce o úrokových sazbách, ke dni uzavření smlouvy byla úroková sazba 19,90 % ročně, a také ceny a poplatky dle sazebníku žalobce, jakož i případné poplatky na pojištění, v daném případě tento poplatek na pojištění činil 0,49 % měsíčně z čerpané částky. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Nedílnou součást smlouvy tvořily kromě výše uvedených dokumentů také Všeobecné podmínky žalobce a podmínky žalobce k osobním kreditním kartám. 4. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného přezkoumána, jak plyne z žádosti o osobní kreditní kartu, čestného prohlášení o příjmech žalovaného a interních výstupů žalobce. 5. Z potvrzení o vydání osobní kreditní karty/PIN ze dne 27. 8. 2015 plyne, že žalovaný převzal tohoto dne oproti svému podpisu neporušenou obálku s osobním PIN kódem. 6. Z výzvy k zaplacení ze dne 21. 2. 2022 plyne, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky plynoucí z neuhrazených splatných splátek ze smlouvy o kreditní kartě. Částka po splatnosti k uvedenému datu činila 2 351,92 Kč. 7. Z přípisu o odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 4. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobce z důvodu neplacení splátek odstoupil od smlouvy s žalovaným. Dle dodejky byl tento přípis doručen dne 6. 10. 2022. 8. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě ze dne 18. 10. 2022 plyne, že k uvedenému datu činil dluh na jistině úvěru 9 148 Kč. Z historického výpisu k úvěru se podává, že ke dni 19. 10. 2022 činil dluh na jistině úvěru 9 148,68 Kč, na splatných úrocích 965,27 Kč, na poplatcích 1 080 Kč, na splatném úroku z prodlení 143,51 Kč. 9. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem zvláště vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne 24. 10. 2022 byl žalovanému zaslán doporučeným způsobem téhož dne, jak plyne z potvrzení o podání poštovnímu operátorovi. 10. Výše uvedené skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 11. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 14. Žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný mezi sebou platně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., v tehdy platném znění. Žalobce, jakožto úvěrující, své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytoval žalovanému finanční prostředky za sjednaných podmínek. Naopak žalovaný, coby úvěrovaný, svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané splátky úvěru, kterými měl uhradit jak dlužnou jistinu s úroky, tak i poplatky a pojištění. Proto mohl žalobce v souladu se smlouvou celý dluh zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celé dlužné částky, která odpovídala žalované částce. A protože žalovaný dosud dluh nevyrovnal, uložil mu nyní soud povinnost celou žalovanou částku zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na smluvní úrok vzniklo žalobci právo dle smlouvy ve spojení s § 2395 občanského zákoníku a na úroky z prodlení vznikl žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 705,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 287,68 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u soudního jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 360 Kč ve výši 1 545,60 Kč.