10 C 47/2023-45 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 33 943 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 23. 10. 2019 smlouvu o úvěru č. 283489664, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené společnosti poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i poplatek ve výši 19 843 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 11 751 Kč při úrokové sazbě 25,23 % ročně, poplatek za zpracování a další péči o zákazníka ve výši 8 092 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 39 843 Kč měl žalovaný uhradit 24 pravidelnými měsíčními splátkami po 1 661 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 23. 10. 2021. Žalovaný ale hradil splátky pouze do 17. 5. 2020. Ke dni 21. 10. 2020 tak na jistině dlužil částku 18 300 Kč a na poplatku částku 15 643 Kč Ani později žalovaný nic na svůj dluh neuhradil. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, a proto se žalobce žalobou domáhal po žalovaném úhrady dlužné jistiny úvěru i dlužného poplatku a nadto po něm požadoval i další smluvní úrok ve výši 25,23 % ročně z částky 18 300 Kč od 24. 10. 2021 do zaplacení s tím, že jej částečně ke dni 28. 1. 2022 kapitalizoval částkou 1 244,05 Kč. Dále po něm požadoval i zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 300 Kč od 17. 6. 2020, tedy od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do zaplacení, který opět částečně ke dni 28. 1. 2022 kapitalizoval, a to částkou 3 004,25 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 23. 10. 2019 zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatek ve výši 19 843 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 11 751 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 8 092 Kč. Dále ve smlouvě bylo uvedeno, že úroková sazba činí 49 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal„ celkovou dlužnou částku“ ve výši 39 843 Kč splatit formou 24 měsíčních splátek ve výši 1 661 Kč s tím, že poslední splátka činila 1 640 Kč. Podpisem na smlouvě žalovaný stvrzoval převzetí částky 20 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, ve kterých byl v bodu 6 upraven postup při prodlení zákazníka. Je zde zakotveno oprávnění věřitele na smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady, právo na zákonné úroky z prodlení a na náhradu škody. V bodu 9 smluvních podmínek je uvedeno, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky Celkové dlužné částky, případně prodloužené o udělené splátkové prázdniny. Smlouvu lze předčasně ukončit dohodou smluvních stran, odstoupením ze strany věřitele či odstoupením ze strany zákazníka, a to vždy za stanovených podmínek. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. 5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalovaného přezkoumávána zjišťováním a doložením jeho příjmů a výdajů. 6. Z tabulky umoření vyhotovené ke dni 31. 1. 2022 plyne, že žalovaný uhradil z titulu smlouvy č. 283489664 celkem částku 5 900 Kč, jiné platby neprovedl. Dluh na jistině úvěru činil 18 300 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž tvořil přílohu této smlouvy, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedeného titulu byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 30. 1. 2022. 8. Z výzvy k zaplacení ze dne 6. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že ve výzvě uvedl skutkový i právní základ nároku na tuto částku a také upozornil žalovaného na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne se souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 7. 6. 2022. 9. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný převzal v hotovosti od dané společnosti částku 20 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen vrátit uvedené společnosti částku 20 000 Kč a zaplatit jí i poplatek ve výši 19 843 Kč. Součástí poplatku byl i úrok stanovený částkou 11 751 Kč. Tento úrok byl vypočten dle úrokové sazby 49 % ročně. Úhradu měl provést pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný ale přestal splátky hradit. Celkem uhradil pouze 5 900 Kč. Jiné platby neprovedl. K odstoupení od smlouvy ze strany věřitele nedošlo. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Po započtení uvedené částky činil dluh na jistině 18 300 Kč a na poplatku 15 643 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Před podáním žaloby byl k úhradě žalované částky žalovaný znovu zvláště vyzván s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Žaloba je částečně důvodná. 14. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž na tuto smlouvu dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednaný poplatek. Po ukončení smluvního vztahu uplynutím sjednané doby tak nadále dlužil na jistině částku 18 300 Kč a na poplatku 15 643 Kč, které nezaplatil ani následně. Proto mu soud uložil povinnost tyto částky zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovaným platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla a žalovaný o tom byl řádně informován. Současně dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném zaplacení úroku z prodlení, neboť na něj vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení, a to i těch částečně kapitalizovaných, nepřekračuje maximální výši stanovenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Naopak soud nevyhověl žalobě v části požadující po žalovaném zaplacení smluvního úroku nad rámec úroku začleněného do tzv. poplatku. Nárok na další smluvní úrok totiž ze smlouvy o úvěru nevyplývá. Ve smlouvě o úvěru je ujednána částka úroku 11 751 Kč, která tvoří součást poplatku. Žalovaný se zavázal hradit tento poplatek, závazek hradit další úroky neplyne ani z ustanovení o výši úrokové sazby (49 % ročně), které se jeví pouze ja