10 C 56/2023-50 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 193 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným smlouvu o tzv. [název] č. 1201019027, a to dne 1. 3. 2017. Na základě této smlouvy uvedená společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit i úrok ve výši 2 800 Kč, poplatek ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku 34 800 Kč přitom měl uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 600 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Po dni splatnosti poslední stanovené splátky dlužil původnímu věřiteli nadále částku 23 193 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ani poté dluh nevyrovnal. Proto se po něm žalobkyně žalobou domáhala jak zaplacení celé dlužné částky, tak i úhrady zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné částky od 11. 4. 2018 (ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky) do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze Smlouvy nazvané„ [název]“ č. 1201019027 ze dne 1. 3. 2017 a ze smluvních podmínek této smlouvy soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti oproti podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný svým podpisem převzetí částky stvrdil a zavázal se tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 2 800 Kč, poplatek ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku 34 800 Kč měl přitom uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 600 Kč. První splátku byl přitom žalovaný povinen uhradit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou následující vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. 5. Z karty zákazníka včetně jeho žádosti o úvěr soud ověřil, že před uzavřením smlouvy o [název] byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho příjmů a výdajů s ověřením příslušnými listinami. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, jak plyne ze znění této smlouvy, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 4. 2018. Ke dni postoupení odpovídala výše dlužné částky žalované částce. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv byl k tomu žalobkyní před podáním žaloby znovu vyzván, jak plyne z předžalobní upomínky ze dne 17. 8. 2022. Ve výzvě byl žalovaný výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalovanému zasílána doporučeným způsobem dne 17. 8. 2022, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího listu. 7. Výše uvedené zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 8. Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i daná ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto zapůjčitel své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému poskytl v hotovosti sjednanou částku, naopak žalovaný coby vydlužitel svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas poskytnutou částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil a nezaplatil mu ani celé sjednané úroky a poplatky. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku, a proto mu soud nyní uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na ni platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, neboť i na ty vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni právo, a to dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 380 Kč Náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 928 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 193 Kč ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.