13 C 229/2023-20 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 31 650 Kč s úrokem v částce 6 105,66 Kč, s úrokem z prodlení v částce 1 779,28 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 650 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení. Svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovaným nejprve uzavřela smlouvu o běžném účtu, na základě které zřídila a vedla pro žalovaného účet. Následně mezi nimi došlo ve vztahu k tomuto účtu ještě k uzavření smlouvy o kontokorentu. Žalovaný dle smluvního ujednání mohl přečerpat finanční prostředky na svém běžném účtu až do výše úvěrového limitu, který činil 30 000 Kč. Finanční prostředky čerpané v rámci kontokorentu přitom byly dle smlouvy úročeny sazbou 18,9 % ročně. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky dle sazebníku žalobkyně. Vlastní splácení úvěru bylo dojednáno tak, že při převodu peněžních prostředků na běžný účet žalované byl nejprve splácen vyčerpaný kontokorentní úvěr. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zajistit na svém účtu ke konci každého kalendářního měsíce dostatek finančních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků, poplatků a případných úroků z prodlení. Žalovaný tuto povinnost porušil a s úhradou se dostal do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smluvním oprávněním celý dluh žalovaného zesplatnila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o [název bankovního konta] kontu č. účtu [bankovní účet], že žalovaný si založil u žalobkyně běžný účet. 5. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 11. 5. 2022 a ze smlouvy o kontokorentu [číslo] ze dne 11. 5. 2022 shodně vyplynulo, že na základě žádosti žalovaného uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala umožnit přečerpat finanční prostředky na běžném účtu žalovaného č. [bankovní účet] až do výše 30 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal aktuální dlužnou částku včetně úroků ve výši 18,9 % ročně a poplatků stanovených dle sazebníku žalobkyně splácet tím, jak bude uskutečňován pohyb peněžních prostředků na účtu, tedy v případě příchozích plateb bude nejprve hrazen kontokorent, a to v pořadí poplatky, smluvní pokuta, úroky, jistina, úroky z prodlení. Současně bylo sjednáno, že úroky z kontokorentu a poplatky jsou splatné k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce. Pro případ prodlení žalované s placením úvěru bylo ujednáno oprávnění žalobkyně kdykoliv zaslat žalované výzvu nebo upomínku k uhrazení dluhu, a pokud tak žalovaná do 30 dnů neučiní, může žalobkyně prohlásit úvěr za okamžitě splatný ke dni uvedenému v oznámení. Nedílnou součástí smlouvy byly i podmínky pro kontokorent a sazebník poplatků. Z článku 5.4. podmínek pro kontokorent vyplývá povinnost žalované zajistit na běžném účtu, ke kterému je kontokorent vázán, dostatek finančních prostředků na úhradu měsíční splátky úroků, smluvních pokut a případných úroků z prodlení. 6. Přípisem ze dne 2. 1. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru, ke kterému došlo pro prodlení žalovaného s hrazením úvěru. Proto žalobkyně prohlásila ke dni 31. 12. 2019 všechny pohledávky z úvěru za splatné a zamezila dalšímu čerpání prostředků z úvěrových účtů. Zároveň vyzvala žalovaného k úhradě aktuální dlužné částky, která k datu výzvy činila i s úroky a úroky z prodlení 35 166,24 Kč. 7. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 8. Z provedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. 9. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o běžném účtu a posléze i smlouvu o kontokorentu na tomto účtu s výší úvěrového rámce 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18. 9 % ročně, výčet možných účtovaných poplatků byl obsažen v sazebníku žalobkyně, který žalovaný rovněž akceptoval jako součást smlouvy o kontokorentu a zavázal se tyto poplatky hradit. Aktuálně vyčerpanou částku úvěru včetně úroků a poplatků se přitom žalovaný zavázal splácet automatickou přednostní úhradou při příchozích platbách na běžný účet. Současně byl povinen ke konci každého kalendářního měsíce zajistit na běžném účtu dostatek finančních prostředků pro úhradu úroků a poplatků z kontokorentu. Žalovaný tyto své povinnosti porušil, dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobkyně stanoveným postupem celý jeho dluh ke dni 31. 12. 2022 zesplatnila. Ani poté žalovaný nic žalobkyni nezaplatila, a nadále jí tak dluží na jistině úvěru částku 30 000Kč, na poplatcích 1 650 Kč, celkem tedy žalovanou částku. Ke dni 2. 8. 2022 činila výše smluvních úroků 6105,66 Kč a výše zákonných úroků z prodlení částku 1 779,28 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu žalobkyní vyzván k úhradě celé žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 10. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 11. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Žaloba je důvodná. 15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný mezi sebou platně uzavřeli smlouvu o běžném účtu, a následně i možnost přečerpání finančních prostředků na tomto účtu, tedy smlouvu, která se dle § 2665 občanského zákoníku řídí ustanovením § 2395 a násl. občanského zákoníku. Tato smlouva přitom vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému úvěr, a to až do sjednaného limitu. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané splátky úvěru, resp. na svém běžném účtu nezajistil dostatek finančních prostředků pro úhradu jejich splatných závazků z tohoto úvěru. Proto mohla žalobkyně v souladu se smlouvou požadovat okamžité splacení celého dluhu, který odpovídal žalované částce. A protože ani poté žalovaný nic nezaplatil, uložil mu nyní soud povinnost celou dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud také vyhověl žalobě v části týkající se příslušenství, neboť na úroky má žalobkyně nárok vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a § 2395 občanského zákoníku a na zákonné úroky z prodlení má pak nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení, i těch kapitalizovaných, odpovídá výši určené dle shora uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 444 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 266 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 650 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z př