13 C 272/2023-17 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 17 790,96 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 000,30 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000,30 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení. Svůj nárok opřela o tvrzení, že dne 4. 6. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které poskytla žalované možnost čerpat finanční prostředky do výše 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit i sjednané úroky ve výši 16,9 % ročně, jakož i uhradit příslušné ceny a platby dle aktuálního sazebníku žalobkyně p.a. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 3. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 4. 6. 2019 zjistil, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru ve výši limitu 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpanou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 16,9 % ročně a platit i poplatky a ceny dle ceníku žalobkyně. Splácení úvěru včetně úroků a ostatních plateb bylo dojednáno tak, že žalovaná byla povinna úvěr splatit do jednoho roku ode dne počátku čerpání úvěru. Nedílnou součást smlouvy tvořily i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její ceník, přičemž žalovaná potvrdila, že se s nimi před podpisem smlouvy seznámila. 4. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaná vyčerpala z titulu úvěru dle výše uvedené úvěrové smlouvy úvěr co do výše 14 000 Kč. Ke dni podání žaloby, dlužila žalovaná žalobkyni celkem 17 790,96 Kč na jistině úvěru, na poplatcích, na úroku a smluvní pokutě. 5. Z výzvy k úhradě dlužné částky vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě splatných splátek s tím, že byla upozorněna na účtované úroky z prodlení a náklady účelně vynaložené v souvislosti s tímto prodlením. 6. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu žalobkyní vyzvána k úhradě celé žalované částky včetně příslušenství. Ve výzvě byla výslovně upozorněna na možnost následného vymáhání dluhu soudní cestou. 7. Z provedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. 8. Žalobkyně, na základě smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené s žalovanou, dne 4. 6. 2019, poskytla žalované úvěr ve výši 14 000 Kč. Splácení úvěru včetně úroků a ostatních plateb bylo dojednáno tak, že žalovaná byla povinna úvěr splatit do jednoho roku ode dne počátku čerpání úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,9 % ročně, výčet možných poplatků a cen či smluvních sankcí byl obsažen v ceníku žalobkyně, který tvořil nedílnou součást smlouvy. Žalovaná dluh neuhradila a nezaplatila ani po opakovaných upomínkách ze strany žalobkyně. Proto žalobkyně požadovala splacení celého úvěru, když dlužná částka činila 17 790,96 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě uvedených částek s příslušenstvím s tím, že žalovaná byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 9. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Žaloba je důvodná. 13. Soud má v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž tato smlouva vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalované úvěr, a to ve sjednané výši. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť nehradila sjednané splátky úvěru, kterými měla splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky i poplatky a případné smluvní sankce. Protože žalovaná nic nezaplatila, uložil jí nyní soud povinnost celou dlužnou částku žalobkyni zaplatit, když současně přezkoumal, že výše nákladů na vymáhání odpovídá smluvnímu ujednání a neodporuje uvedeným právním předpisům. Soud také vyhověl žalobě v části týkající se příslušenství, neboť na smluvní úroky má žalobkyně nárok vyplývající přímo ze smlouvy a z § 2395 o. z. a na zákonné úroky z prodlení má pak nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení odpovídá výši určené dle shora uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.