13 C 462/2022-54 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 61 752,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 23. 10. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, tzv. Expres půjčku, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené bance poskytnutou částku vrátí pravidelnými měsíčními splátkami a současně jí zaplatí i úroky při sjednané úrokové sazbě 12,90 % ročně a poplatky dle ceníku banky. Konkrétně mezi smluvními stranami bylo ujednáno 24 měsíčních anuitních splátek po 2 849,69 Kč, s pojištěním ve výši 283 Kč měsíčně činila měsíční splátka 3 132,69 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 15. 11. 2020, každá další do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný se ale posléze dostával s úhradou splátek do prodlení. Proto právní předchůdkyně žalobce využila svého smluvního oprávnění a celý úvěr prohlásila za okamžitě splatný, a to ke dni 22. 3. 2021 Ani poté žalovaný svůj dluh nevyrovnal. Nadále tak dlužil na jistině úvěru částku 57 920,50 Kč, na smluvním úroku 2 683,55 Kč, na poplatcích a smluvních pokutách částku 2 700 Kč a na úroku z prodlení 2 260,67 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, a to s účinností ke dni 22. 11. 2021. Proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném zaplacení celé žalované částky a nadto po něm žádal i úhradu smluvního úroku ve výši 12,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 23. 3. 2021 do zaplacení a úhradu zákonného úroku z prodlení jdoucí z žalované částky od 25. 11. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 23. 10. 2020 zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] (dále jen banka), smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ Expres půjčka“, ve které se uvedená banka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané bance vrátit a zaplatit jí i úroky ve výši 12,90 % ročně, jakož i poplatky dle smlouvy a sazebníku banky. Konkrétně tak měl uhradit 24 měsíčních anuitních splátek po 2 849,69 Kč Poslední splátka přitom měla činit 2 629,78 Kč. Současně se žalovaný zavázal platit poplatek za pojištění ve výši 283 Kč měsíčně, jenž byl splatný společně s anuitní splátkou. První splátka včetně pojištění byla splatná dne 15. 11. 2020. Ve smlouvě si smluvní strany rovněž sjednaly poplatek 600 Kč za každé zaslání písemné upomínky a poplatek 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky byla banka oprávněna prohlásit dluhy žalovaného za ihned splatné a požadovat jejich okamžité splacení. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné a produktové podmínky banky a její sazebník. 5. Před uzavřením smlouvy byla právní předchůdkyní žalobce přezkoumána úvěruschopnost žalovaného, jak dokládají zjištěné údaje o relevantních osobních a majetkových poměrech žalovaného ve spojení s ověřením těchto informací z potvrzení o příjmech žalovaného a z výpisů z účtu žalovaného. 6. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že z vyčerpané částky ke dni 22. 11. 2021 nadále dlužil na splatné jistině úvěru částku 57 920,50 Kč, na smluvním úroku 2 683,55 Kč, na úroku z prodlení 2 260,67 Kč a na splatných poplatcích včetně pojištění 3 832 Kč. 7. Přípisem ze dne 24. 3. 2021 banka oznámila žalovanému, že pro opakované porušování smluvních podmínek prohlašuje ke dni 22. 3. 2021 celý úvěr za okamžitě splatný. Současně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celkové dlužné částky, jež k uvedenému datu činila 64 573,22 Kč (dlužná jistina 57 920,50 Kč, smluvní úrok ke dni zesplatnění 2 683,55 Kč, úrok z prodlení ke dni zesplatnění 137,17 Kč, dlužné měsíční poplatky a náklady na upomínání 3 832 Kč). 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o úplatě a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dotčená pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 22. 11. 2021 z původního věřitele postoupena na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno přípisem ze dne 30. 11. 2021. 9. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem znovu vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím, a to tzv. předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022, ve které byl žalovaný výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 10. Skutečnosti zjištěné z provedených důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 11. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Žaloba je převážně důvodná. 15. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž tato smlouva vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdkyně žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednané úroky i poplatky a případné smluvní sankce, jakož i pojištění. Proto mohla právní předchůdkyně žalobce v souladu se smlouvou a § 1931 o. z. požadovat okamžité splacení celého dluhu. A protože ani poté žalovaný dluh zcela nevyrovnal, uložil mu nyní soud povinnost zbývající dlužnou částku odpovídající žalované částce zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na něj pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v převážné části týkající se příslušenství, neboť na úroky má žalobce nárok vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a § 2395 o. z. a na zákonné úroky z prodlení má pak nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení odpovídá výši určené dle shora uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 16. Soud nevyhověl žalobě pouze co do části žádaného smluvního úroku, neboť jeho výše je limitována zákonem č. 257/2016 Sb., v platném znění, který v § 122 odst. 4 stanoví, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Proto soud přiznal žalobci právo na smluvní úrok v požadované výši pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného a dále jej přiznal ve snížené výši odpovídající uvedenému zákonnému ustanovení. V přesahující výši žádaného smluvního úroku pak žalobu zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 701,30 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 088 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarif