13 C 533/2022-22 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutím, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 400 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný a právní předchůdce žalobce, obchodní společnost [právnická osoba], uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a dále si s ním sjednal úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal dluh zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 31. 12. 2019. Dluh měl být zaplacen v 60 splátkách, poslední splátka měla být uhrazena 16. 2. 2021. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 12. 2019 má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal žalobci poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s úrokem 3 000 Kč, administrativním poplatkem 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žaloba pak zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit celkem 27 000 Kč. 4. Z karty zákazníka a žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 12. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, přičemž právnímu předchůdci žalobce deklaroval svůj čistý příjem ve výši 32 300 Kč, což doložil výpisem ze živnostenského rejstříku a pracovní smlouvou. Výdaje pak žalovaný deklaroval ve výši 14 000 Kč. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky a smlouvy o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil žalovanou pohledávku žalobci. 6. Z prohlášení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný na úhradu zatím zaplatil částku 2 600 Kč. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 8. Účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s úrokem 3 000 Kč, administrativním poplatkem 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč Celkem měl žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatit 27 000 Kč. Právní předchůdce žalobce dostatečně zjistil úvěruschopnost žalovaného. Dlužná částka v současné době činí po zaplacení částky 2 600 Kč žalovaným na jistině 12 400 Kč, na kapitalizovaném úroku 923,54 Kč žalobci dále náleží zákonný úrok za prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky. 9. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Žaloba je důvodná 11. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit společně se sjednaným úrokem a poplatky. Právní předchůdce žalobce závazek ze smlouvy o úvěru splnil, když žalovanému úvěr poskytl. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, protože poskytnutý úvěr nevrátil. Právní předchůdce žalobce postoupil žalovanou pohledávku žalobci. Z obsahu spisu vyplývá, že právní předchůdce žalobce splnil svoji zákonnou povinnost a zjistil úvěry schopnost žalovaného. Z tohoto důvodu tedy soud žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobci žalovaný nárok v plném rozsahu. 12. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 400 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.