3 C 122/2023-38 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 13. 4. 2023 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se doplacení smluvní pokuty. 2. Žalobce tvrdil, že dne 16. 8. 2018 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. 9102149647, když předtím prověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Na tomto základě mu poskytl 60000 Kč. Žalovaný se zavázal se splatit úvěr a zároveň zaplatit věřiteli i úrok vyjádřený efektivní úrokovou sazbou 108,03 % ročně, vše ve 24 splátkách po 8186 Kč (tj. celkem 196464 Kč), splatných vždy do 25. dne v měsíci. Žalovaný nesplácel řádně, splatil pouze část úvěru, a tak žalobce sesplatnil úvěr a oznámil to žalovanému dopisem ze dne 22. 12. 2019. Již v řízení 57 C 10/2020 žalobce dosáhl vydání platebního rozkazu, kterým soud uložil žalovanému povinnost doplatit úvěr a smluvní pokutu 13147,78 Kč jako kapitalizovanou smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky za dobu do 7. 7. 2020 a dále 1400 Kč a 1497 Kč jako smluvní pokutu vyjádřenou absolutními částkami, za prodlení, upomínky apod. V tomto (novém) řízení se žalobce domáhal smluvní pokuty za dobu od 8. 7. 2020 do zaplacení. 3. Soudu je známo z úřední činnosti, že platebním rozkazem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 57 C10/2020-55 přiznal žalobci 69 640 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z téže částky od 24. 12. 2019 do zaplacení, spolu se se smluvní pokutou ve výši 13 147,78 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 100,45 % ročně z částky 53 518,65 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229 694 Kč a spolu s náhradou nákladů řízení. V rámci částky 69 640 Kč mu přiznal i 1400 Kč a 1497 Kč jako smluvní pokutu vyjádřenou absolutními částkami, za prodlení a upomínky. V žalobě ony nároky vyjádřil jako smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, tedy za prodlení u splátek č. 11, 14, 15, ve výši 3 x 499,00 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Dále jako právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 1 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, zde u splátek č. 4, 8, 9, 11, 12, 14, 15, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 7 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V souhrnu tedy uplatnil smluvní pokutu 16044,78 Kč a tolik mu bylo přiznáno. 4. V onom řízení žalobce prokázal, že splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným, ale prověřil si jeho osobní a majetkové poměry i v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, platnost průkazu totožnosti v rejstříku ministerstva vnitra. Svědčily o tom formulář hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS – bez negativního příznaku, ověření v registru NRKI – bez negativního příznaku a doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného (výplatní lístky a výpisy z bankovního účtu žalovaného). Proto soud na smlouvu hledí i v tomto řízení jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V řízení 57 C10/2020 žalobce prokázal uzavření úvěrové smlouvy, poskytnutí úvěru, ujednání o smluvní pokutě i prodlení žalovaného. Z toho tak soud vychází i v tomto řízení. 5. Podle ust. § 2048 o. z. platí, že smluvní strany si mohou sjednat smluvní pokutu pro případ porušení smluvené povinnosti, buď v určité výši, nebo sjednat způsob, jak se výše smluvní pokuty určí. Věřitel může požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 3 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů činí nejvyšší přípustná výše všech uplatněných smluvních pokut ½ výše spotřebitelského úvěru nejvýše však 200000 Kč. V tomto případě tedy max. 30000 Kč. Když je zjevné, že žalovaný porušil smluvenou povinnost splácet, tak soud přiznal žalobci maximální přípustnou výši pokuty 13955,22 Kč (rozdíl mezi 30000 Kč a již přiznanými 16044,78 Kč), kapitalizovanou za dobu od 8. 7. 2020. Co do přesahujících 1341,24 Kč žalobu zamítl. 6. Žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobce doložil předžalobní upomínkou a dokladem o odeslání poštovní zásilky, že dne 27. 3. 2023 vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty do 15 dnů. Zásilku odeslal žalovanému na jeho poslední známou adresu – soudu je známo z úřední činnosti, že ta je uvedena v úvěrové smlouvě. Ve smyslu ust. § 573 o. z. je možno zásilku s výzvou považovat za doručenou 3 pracovní den od odeslání, tedy 30. 3. 2023 Lhůta k plnění tak uplynula 14.