3 C 16/2023-103 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 7. 11. 2022 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se doplacení smluvní pokuty. 2. Žalobce tvrdil, že dne 22. 11. 2017 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. 9102116550, když předtím prověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Na tomto základě mu poskytl 70000 Kč. Žalovaný se zavázal se splatit úvěr a zároveň zaplatit věřiteli i úrok vše ve splátkách. Nesplácel řádně, splatil pouze část úvěru, a tak žalobce sesplatnil úvěr a oznámil to žalovanému. Již v řízení 56 C 4/2020 žalobce dosáhl vydání platebního rozkazu, kterým soud uložil žalovanému povinnost doplatit úvěr a smluvní pokutu 16816,39 Kč jako kapitalizovanou smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky 60108,63 Kč za dobu do 7. 2. 2020 a dále 2495 Kč a jako smluvní pokutu vyjádřenou absolutní částkou, za prodlení, upomínky apod. V tomto (novém) řízení se žalobce domáhal smluvní pokuty za dobu od 7. 2. 2020 do zaplacení. 3. Soudu je známo z úřední činnosti, že platebním rozkazem ze dne 24. 2. 2020, č. j. 56 C 4/2020-49 přiznal žalobci 64 403 Kč s 9,75 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 64 403 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 16 816,39 Kč, úrok ve výši 90 % ročně z částky 59 027,35 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 5. 2019 dosáhne částky 213 372 Kč a náhradu nákladů řízení. V rámci částky 64 403 Kč mu přiznal i smluvní pokutu vyjádřenou absolutními částkami, za prodlení a upomínky. Žalobce vyjádřil v žalobě ony nároky jako smluvní pokutu dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 2 495,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 8, 9, 11, 12, 13, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 5 x 499,00 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Dále jako smluvní pokutu ve výši 16 816,39 Kč, dle bodu 6. 5. smlouvy, ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 21. 5. 2019 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 71 962,63 Kč od 21. 5. 2019 do 23. 7. 2019 ve výši 4 605,44 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 66 035,63 Kč od 24. 7. 2019 do 3. 9. 2019 ve výši 2 773,68 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 60 108,63 Kč od 4. 9. 2019 do zaplaceni. 4. V onom řízení žalobce prokázal, že splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným, ale prověřil si jeho osobní a majetkové poměry i v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, platnost průkazu totožnosti v rejstříku ministerstva vnitra. V tomto řízení soud zopakoval dokazování k téže otázce, dospěl ke stejnému závěru (svědčí o tom formulář hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS – bez negativního příznaku, ověření v registru NRKI – bez negativního příznaku a doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jako pracovní smlouva žalovaného, jeho výplatní lístky a výpisy z bankovního účtu), a proto i v tomto řízení hledí na smlouvu jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V řízení 56 C 4/2020 žalobce prokázal uzavření úvěrové smlouvy, poskytnutí úvěru, ujednání o smluvní pokutě i prodlení žalovaného. Z toho tak soud vychází i v tomto řízení. 5. Podle ust. § 2048 o. z. platí, že smluvní strany si mohou sjednat smluvní pokutu pro případ porušení smluvené povinnosti, buď v určité výši, nebo sjednat způsob, jak se výše smluvní pokuty určí. Věřitel může požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 3 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů činí nejvyšší přípustná výše všech uplatněných smluvních pokut ½ výše spotřebitelského úvěru nejvýše však 200000 Kč. V tomto případě tedy max. 35000 Kč. Když je zjevné, že žalovaný porušil smluvenou povinnost splácet, tak soud přiznal žalobci smluvní pokutu, která ještě nedosáhla maximální přípustné výše. Žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobce doložil předžalobní upomínkou a dokladem o odeslání poštovní zásilky, že vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty. Proto soud vyhověl žalobě. 6. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnost