6 C 17/2023-57 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 12. 2022 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 33.425,86 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 13. 9. 20221 do dne sepsání žaloby (12. 12. 2022) ve výši 4.112,72 Kč, ročního úroku ve výši 11,75 % jdoucího z částky 30.682,17 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 27. 9. 2022 do 12. 12. 2022 ve výši 1.057,74 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 33.425,86 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 30. 4. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 7204220955, na základě které poskytl žalovanému 31.941 Kč, které měl žalovaný splácet spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr ve zmíněné výši čerpal, ale řádně nesplácel (uhradil pouze 1.657 Kč), proto žalobce zesplatnil zůstatek úvěru včetně všeho příslušenství ke dni 12. 9. 2022. Žalovaný dosud žalobci tolik, kolik žalobce uplatnil žalobou. 3. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil. 4. Úvěr poskytnutý žalobcem žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, 5. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 10. Soud zjistil, žalobce a žalovaný uzavřeli dne 30. 4. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru (viz smlouvu na č. l. 19-21 soudního spisu) s úvěrovým rámcem 32.000 Kč a dohodnutým prvním čerpáním ve výši 31.941 Kč na pořízení telefonu. Ve smlouvě byla sjednána pravidelná měsíční splátka 1.657 Kč, roční úroková sazba ve výši 23. 78 %, splatnost první splátky dne 20. 5. 2022, počet splátek 24 a celková částka splatná žalovaným ve výši 40.200 Kč Smlouva na titulní straně obsahuje prohlášení o tom, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 40.000 Kč, dalších 10.000 Kč dělají příjmy ostatních členů domácnosti, že je žalovaný zaměstnán, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost. V dokumentu žalobce označeném jako„ úvěrová karta“ jsou zmíněny deklarované příjmy žalovaného a dále částka 3.000 Kč jako měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti; ve smlouvě však prohlášení o takových výdajích chybí a není zřejmé, v jaké žádosti měl žalovaný uvedenou částku uvést. Z úvěrové karty je dále patrno, že žalobce při hodnocení úvěruschopnosti klienta vycházel z normativních nákladů na bydlení ve výši 3.428 Kč, životního minima členů domácnosti ve výši 4.250 Kč, při příjmu žalovaného 50.000 Kč. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce jakkoliv ověřil tvrzení žalovaného o jeho příjmech nebo jeho náklady na živobytí. Z úvěrové zprávy předložené žalobcem (č. l. 43 a násl. soudního spisu) soud zjistil, že žalovaný měl nesplacené závazky ve výši 126.32 Kč a 252.590 Kč a že v období 8. 3. 2022 žalovaný třikrát žádal o poskytnutí různých úvěrů, z toho dvě žádosti odvolal. Z„ výpisu proplacení smlouvy“ na č. l. 50 soudního spisu soud zjistil, že na smlouvu bylo dne 2. 5. 2022 vyplaceno 31.941 Kč. 11. Podle výše nastíněného právního rámce poskytování úvěrů je povinností věřitele brát při hodnocení v potaz skutečné poměry dlužníka. V projednávané věci žalobce neprokázal, že by při poskytování úvěru vůbec zkoumal reálné příjmy a výdaje žalovaného, přitom žalobcem zmíněná částka 3.000 Kč na měsíčních výdajích je evidentně nereálná. 12. Protože žalobce při poskytnutí úvěru nijak neověřil příjmy ani výdaje žalovaného, nemohl učinit kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Z toho nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je tak absolutně neplatná. 13. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi čerpanými a splacenými prostředky. Podle tvrzení žalobce žalovaný na poskytnutou částku 31.941 Kč zaplatil pouze 1.675 Kč. Rozdíl tak činí 30.266 Kč, o které se žalovaný ve smyslu § 2991 o. z. obohatil, neboť obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má tak nárok na zaplacení uvedeného rozdílu. 14. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu. Z důkazů předložených soudu vyplynulo, že žalobce prokazatelně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 6. 10. 2022 (č. l. 15 soudního spisu). Tato výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 7. 10. 2022 (viz podací arch na č. l. 17). Podle výpisu sledování zásilek (č. l. 54 soudního spisu) byl dopis žalovanému doručován dne 10. 10. 2022, další den mohl žalovaný na dluh plnit, a protože tak neučinil, dostal se ode dne 12. 10. 2022 s úhradou dluhu do prodlení. Soud proto žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení běžící od tohoto data. 15. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, a co do úroku z prodlení za dobu předcházející prodlení tak, jak ho zjistil soud, musel soud žalobu zamítnout