6 C 74/2023-64 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 3. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 20.626 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 13. 3. 2023 do 28. 3. 2023 ve výši 135,61 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 20.626 Kč od 13. 3. 2023 do 28. 3. 2023. Žalobce v žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 20. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poukázal na účet žalovaného 15.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit kromě zapůjčených 15.000 Kč také poplatky a úroky, to vše ve splátkách po 500 Kč. Protože žalovaný neplnil své platební povinnosti plynoucí ze smlouvy, zesplatnil žalobce celý zůstatek úvěru ke dni 13. 1. 2023. Dlužná částka 20.626 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 15.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, úroku v celkové výši 2.205 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1.030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1.500 Kč. 2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil. 3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, 4. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 9. Soud zjistil, žalobce a žalovaný uzavřeli na dálku dne 20. 9. 2022 smlouvu označenou jako úvěrová smlouva s ID žádosti 1031536 (viz č. l. 14 p. v. a násl. soudního spisu), podle které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 20.640 Kč v 24 splátkách. Z výpisu z účtu na č. l. 57 soudního spisu ve spojení se zprávou banky na č. l. 60 soud zjistil, že žalobce poukázal na účet žalovaného dne 20. 9. 2022 částku 15.000 Kč. Z potvrzení na č. l. 22 soudního spisu soud zjistil, že žalobce při poskytnutí úvěru vycházel z žalovaným tvrzeného příjmu ve výši 16.000 Kč a tvrzeným příjmem jeho partnera ve výši 40.000 Kč. U příjmu žalovaného je uvedena informace„ jiný zdroj příjmů“. V potvrzení je dále uvedeno, že žalovaný nesplácí žádné jiné závazky. 10. Soud ještě před jednáním informoval žalobce o tom, že předmětem jednání bude i otázka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky. Žalobce se ale z jednání soudu omluvil a ohledně zkoumání úvěruschopnosti tvrdil užívání automatického modelu vycházejícího z klientem uvedených údajů a informací čerpaných z dostupných registrů. 11. Soudního jednání se nezúčastnil ani žalobce, ani žalovaný. 12. Z žádného z důkazů provedených při jednání (viz protokol o jednání na č. l. 63 soudního spisu) nevyplynulo, že by žalobce jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky, tedy že by jakýmkoliv hodnověrným způsobem prověřil reálné příjmy, výdaje a případné závazky žalovaného. Proto nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je tak absolutně neplatná. 13. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi čerpanými a splacenými prostředky. Podle tvrzení žalobce žalovaný na poskytnutou částku 15.000 Kč nezaplatil nic. Žalovaný se tak ve smyslu § 2991 o. z. obohatil o 15.000 Kč, neboť obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má tak nárok na zaplacení uvedené částky. 14. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu. Z důkazů předložených soudu vyplynulo, že žalobce prokazatelně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2023 (č. l. 7 soudního spisu). Tato výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 13. 2. 2023 (viz podací arch na č. l. 35). Podle výpisu sledování zásilek (č. l. 62 soudního spisu) byl dopis žalovanému doručován dne 14. 2. 2023 a po neúspěšném pokusu o doručení téhož dne uložen u poskytovatele poštovních služeb; další den si mohl žalovaný zásilku vyzvednout a dne 16. 2. 2023 dluh uhradit; o den později se již žalovaný dostal s úhradou dluhu do prodlení. Žalobce nicméně žádal zaplacení úroku z prodlení až od 13. 3. 2023 (to ve formě kapitalizovaného úroku jdoucího z celé žalobou uplatněné částky). Soud proto žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení běžící ode dne 13. 3. 2023, přičemž provedl kapitalizaci úroku z částky 15.000 Kč za dobu od 13. 3. 2023 do 28. 3. 2023 a od 29. 3. 2023 již přiznal úrok z prodlení až do zaplacení dluhu. 15. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, musel soud žalobu zamítnout. 16. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 věta první žalobci, který byl v řízení úspěšným ze 73 % (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalobci tak na náhradě nákladů řízení náleží poměrná část (46 %) z odměny advokát