6 C 98/2023-45 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobou doručenou soudu dne 14. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení 1.100.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z uvedené částky od 1. 8. 23022 do zaplacení, a ve vztahu k žalované a dalšímu žalovanému [jméno] [příjmení] určení, že žalobce je univerzálním dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [rodné číslo], posledně bytem v [obec a číslo], zemřelém dne [datum], a dále, že výlučným vlastníkem pozemku par. [číslo] v [katastrální uzemí] (správně [část obce] u [obec]) je žalobce. 2 Soud věc o zaplacení 1.100.000 Kč s příslušenstvím směřující výlučně proti žalované vyloučil k samostatnému projednání. Původní řízení bylo vedeno pod sp. zn. 6 C 179/2022. 3 V žalobě žalobce uvedl, že je výlučným závětním dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [rodné číslo]. Když ale byla projednávána pozůstalost po jmenovaném, nebyla v důsledku překlepu v rodném číslu zůstavitele dohledána závěť, ač na její existenci jak žalobce, tak žalovaný (v původním řízení) [jméno] [příjmení] upozorňovali. Na to bylo usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 7 D 321/2021-55, které nabylo právní moci dne 4. 8. 2021, rozhodnuto tak, že dědici po zůstaviteli se stali žalovaná a [jméno] [příjmení] rovným dílem. Ti se tak mj. stali spoluvlastníky pozemků par. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], par. [číslo] v [katastrální uzemí], a to každý z nich podílem o velikosti jedné ideální čtvrtiny vzhledem k celku. Podíl o velikosti jedné ideální poloviny náležel již dříve žalobci. Spoluvlastníci se dohodli na prodeji nemovitostí třetí osobě. Žalovaná za svůj spoluvlastnický podíl inkasovala 999.162,50 Kč. Kromě toho žalovaná na základě výše uvedeného dědického usnesení nabyla hotovost ve výši 3.177 Kč, hodinky Omega, přívěs [registrační značka] osobní automobil Opel Agila [registrační značka], pohledávku za VZP ve výši 368 Kč a navíc si z prodávaných nemovitostí odvezla motorovou pilu, brusky, kanystry s palivem, svěrák, sady nářadí, vrtačku, čtvery svorky a troje štafle. Za uvedené věci žalobce požadoval náhradu ve výši 100.000 Kč. Celkem žádal žalobce zaplacení 1.100.000 Kč s příslušenstvím, jak uvedeno v bodě 1 tohoto odůvodnění. 4 Při soudním jednání konaném dne 17. 10. 2023 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 100.837,50 Kč s úrokem z prodlení (odpovídající jednak rozdílu mezi částkou 1.000.000 Kč a částkou 999.162,50 Kč, jednak požadované náhradě za movité věci). Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Zde soud v reakci na názor žalobce uvedený ve vyčíslení nákladů řízení ze dne 20. 10. 2023, že by mu měla být v důsledku částečného zpětvzetí vrácena část soudního poplatku, doplňuje, že nárok na vrácení části soudního poplatku pro částečné zpětvzetí vzniká pouze tehdy, bylo-li zpětvzetí učiněno před prvním jednáním ve věci (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Taktomu ale v projednávané věci nebylo, žalobce vzal žalobu zpět až po zahájení prvního jednání a nárok na vrácení části soudního poplatku mu tedy nenáleží. 5 Předmětem řízení tudíž zůstalo pouze zaplacení částky 999.162,50 Kč, které žalovaná získala za prodej spoluvlastnického podílu potvrzeného jí dědickým rozhodnutím. 6 Soud předně konstatuje, že usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 7 D 321/2021-55, které nabylo právní moci dne 4. 8. 2021, bylo skutečně rozhodnuto tak, že dědici po zůstaviteli [jméno] [příjmení] se stali jeho sourozenci – žalovaná a [jméno] [příjmení]. Ti se na základě uvedeného usnesení stali mj. spoluvlastníky pozemků par. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], par. [číslo] v [katastrální uzemí], a to každý z nich podílem o velikosti jedné ideální čtvrtiny vzhledem k celku. V usnesení je zároveň konstatováno, že zůstavitel zemřel jako vdovec, žádné děti neměl, oba jeho rodiče již zemřeli a společnou domácnost s nikým nesdílel. Oba dědicové dědili ze zákonné dědické posloupnosti. 7 Soud dále zjistil, že žalobce, žalovaná a [jméno] [příjmení] na straně prodávající a společnost [právnická osoba] na straně kupující uzavřeli dne 10. 1. 2022 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku par. č. st. [číslo] se stavbou [adresa] a pozemku par. [číslo] v [katastrální uzemí] (viz kupní smlouvu na č. l. 8-11 soudního spisu). Žalovaná a [jméno] [příjmení] byli v kupní smlouvě označeni jako spoluvlastníci uvedených nemovitostí s podílem každého z nich ve výši jedné ideální čtvrtiny vzhledem k celku. Z kupní smlouvy dále vyplynulo, že žalovaná obdržela jako podíl na kupní ceně částku 999.162,50 Kč. 8 Dopisem ze dne 23. 3. 2022 (viz č. l. 17 soudního spisu) byl žalobce zpraven notářkou [titul] [jméno] [příjmení] o tom, že vyšla najevo závěť pořízená zůstavitelem [jméno] [příjmení]. Závěť nebyla včas nalezena pro účely původního pozůstalostního řízení (vedeného pod sp. zn. 7 D 321/2021) kvůli administrativní chybě v zápisu rodného čísla. Podle závěti sepsané formou notářského zápisu dne 1. 10. 2001 (viz č. l. 15 soudního spisu) učinil [jméno] [příjmení] (u něhož je v závěti uvedeo nesprávné [rodné číslo] namísto správného [číslo]) jediným dědicem veškerého svého majetku svého nevlastního syna [celé jméno žalobce], tedy žalobce. V závěti se konstatuje, že pořizovatel nemá neopominutelných dědiců. Ze závěti je patrné, že ji pořídil [jméno] [příjmení], bytem v [obec a číslo], a že majetek pořizovatele tvoří zejména spoluvlastnický podíl na domě [adresa] v [obec] s pozemky. 9 Český právní řád neobsahuje úpravu tzv. dědické žaloby. Podle § 189 odst. 2 zákona o zvláštním řízení soudním tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou. Důvodová zpráva k § 614 o. z. upravujícímu nepromlčitelnost vlastnického práva výslovně hovoří o tom, že„ nadále se tedy nezamýšlí upravit promlčení práva na vydání dědictví s tím, že pravý dědic má mít stejnou ochranu jako vlastník a podle ustanovení o bezdůvodném obohacení“. S ohledem na zmíněnou absenci dědické žaloby v českém právním řádu a vůli zákonodárce se praxe ustálila v názoru, že oprávněný dědic je oprávněn žádat po nepravém dědicovi buď vydání věci, jež náležela do pozůstalosti, nebo vydání bezdůvodného obohacení (viz komentáře k § 189 z. ř. s. v systému ASPI, nebo např. článek JUDr. Ladislava Muzikáře K některým otázkám ochrany oprávněného dědice in Zpravodaj Jednoty českých právníků 3/2019, str. 44 a násl., dostupný rovněž v systému ASPI). 10 V projednávané věci vyšlo najevo, že žalobce je závětním dědicem po zemřelém [jméno] [příjmení]. Jeho dědické právo jako závětního dědice je silnější (§ 1477 o. z.), než dědické právo, jež bylo žalované potvrzeno usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 7 D 321/2021-55 z titulu dědění ze zákona. Dědické právo žalobci vzniklo smrtí zůstavitele (§ 1479 o. z.) a jde o právo postavené na roveň právu vlastnickému (k tomu viz již výše citovaný článek JUDr. Ladislava Muzikáře K některým otázkám ochrany oprávněného dědice). Žalovaná nebyla neopomenutelným dědicem (§1642 a 1643 odst. 1 o. z.) a je tak dědicem neoprávněným. Žalobce jako dědic oprávněný, má právo na vydání věcí, jež tvořily pozůstalost, od neoprávněných dědiců. Protože ale žalovaná v mezidobí předmětné pozemky (jež získala na základě výše uvedeného dědického usnesení) prodala, náleží žalobci náhrada za prodané pozemky ve výši jejich obvyklé ceny (v tomto případě ceny, za které byly prodány), a to podle právní úpravy bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), neboť žalovaná se obohatila plněním v důsledku právního důvodu, který odpadl (její dědické právo bylo překonáno právem žalobce). 11 S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě v rozsahu nezasaženém zpětvzetím vyhověl. 12 Z důvodů popsaných výše neobstojí námitka žalované, že jí vlastnické právo náleží z důvodu dědění, a že dědické usnesení je pravomocné a vykonatelné a nebylo nijak zrušeno. Soud výše uvedl, že žalobce v tomto řízení byl aktivně legitimován k podání žaloby popírající dědické právo žalované a v tomto řízení uspěl. Neobstojí ani odkaz žalované na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1036/2023, ze kterého žalovaná dovozovala nedostatek aktivní legitimace žalobce k podání žaloby. Uvedené řízení totiž řešilo žalobu o určení, že stěžovatelka je dědičkou určitého majetku, a že jako závětní dědička nabyla spoluvlastnický podíl na nemovitostech. Řízení v nyní projednávané věci je ale odlišné. Zde se oprávněný dědic domáhá vydání bezdůvodného obohacení od dědice neoprávněného. Je nutné poukázat i na to, že Ústavní soud v onom usnesení aproboval názor obecného soudu, že nově nalezená závěť zůstavitele po skončení pozůstalostního řízení představuje novou skutečnost, resp. nový důkaz jakožto důvod obnovy pozůstalostního řízení. Taktomu sice může být, ale nikoliv ve všech případech. Soudní praxe se totiž ustálila v názoru, že právo podat žalobu na obnovu řízení nenáleží tomu, kdo – z jakéhokoliv důvodu – nebyl účastníkem původního řízení (k tomu v