7 C 217/2023-48 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném, svou žalobou uplatněnou u soudu 30. 6. 2023, zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 9. 2016 ve výši 150 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce platit úrok ve výši 11,6% ročně a dále poplatky dle platného ceníku. Právní předchůdce žalobce byl oprávněn připisovat k jistině úvěru řádné úroky, úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 2 418 Kč. Žalovaný, ale svůj závazek splácet úvěr řádně a včas nedodržel a dostal se hrazením splátek do prodlení. Právní předchůdce žalobce tedy využil svého práva a prohlásil 30. 11. 2022 celý úvěr za okamžitě splatný, když byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 5. 2023 (viz čl. 6) právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce a žalovaný žalobci dluží na jistině dluhu 37 322,78 Kč, na dlužném smluvním úroku 2 115,60 Kč, na zákonném úroku z prodlení 2 690,40 Kč, dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení jdoucí od 2. 5. 2023 z jistiny dluhu. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, které individuálně hodnotil v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze MV ČR. Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným dne 19. 9. 2016 bylo zjištěno, že právním předchůdce žalobce poskytl žalovanému 150 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 18. 9. 2024 formou měsíčních splátek po 2 418 Kč a splatná částka měla činit 233 605 Kč. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba, poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku ve výši 150 000 Kč. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z tohoto závazku porušil, neboť řádně a včas nesplatil všechny sjednané splátky. V řízení bylo dále prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovaným dle § 1879 o. z. postoupena na žalobce, a proto uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože byl žalobce v řízení plně úspěšný, přiznal mu soud v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. náklady řízení v částce 3 672 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 1 494 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů (3x 500 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1991 Sb. a 21% DPH v částce 378 Kč.